Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Komentáře k Baldurovu turnaji - 3 kolo

11.3. 2013 Autor Glíma Komentáře Komentáře (1) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 8.00 Přečteno x1095

V tomto díle se již dostáváme do semifinále. Po zkušenostech z minulého kola jsem se rozhodl opět komentovat dění v lize pouze pomocí příběhů. Opustil jsem však již pokus o psaní kroniky. Nastal však jiný problém. Jak popsat co se v lize děje pomocí jednoho příběhu? Nakonec jsem to vyřešil tak, že se každý komentář skládal z několika kratších příběhů ze kterých by mělo být zjevné co se v lize děje.

Zde tedy máte možnost vychutnat si souboj o finále mezi Kruhem světla a Triskelionem.


27.11.2012 15:42

"Ty jež žiješ ve stínu věže zla, vyslyš mne."
Předák Zavulon nedůvěřivě pohlédl na jiskřící kruh který se před ním objevil. Snad to je nějaká brána mezi světy ze které se ozval ten hlas.
"Co chceš?"
"Dny klidu jsou u konce. Je třeba povolat posily a připravit se na válku. Nepřátelé jsou již na cestě."
"A kdo jsi, že mi neseš takové zprávy?"
"Ten co přišel pomoci. Pohleď!", po těchto slovech se střed kruhu projasnil. Hobit v něm spatřil armádu skurutů postupojících proti lidskému sídlu. Hned poznal vlajku svého dávného přítele Forulta. Obraz zmizel a nahradil jej jiný. V něm mocní mágové prováděli neznámý temný rituál v zlověstně vypadajícím chrámu. Pak kruh zhasl a zmizel.


"Zde jsou ty symboly pane."
Vergilius pohlédl na tajemné runy které do skály zakleli temní elfové. Uprostřed stěny byl rudý triskelion. Ten jediný svůj tvar neměnnil. Kolem něj bylo mnoho run, písmen, symbolů a obrázků, které se neustále slévaly a rozdělovaly. I samotný triskelion se pomalu otáčel.
"Už jste s tím něco dělali?"
"Ne pane, čekali jsme na vás."
"Dobře. Nech mi tady dva zkušené mágy. Ostatní ať raději opustí tuhle svatyni."
Když trojice mágů osaměla, začal Vergilius stěnu zkoumat surovou magií. Zbývající dva jej zlatím hlídali připraveni na pomoc.
Symboly na zdi se rozzářily a točily se ještě větší rychlostí. Po chvíli se zastavily a utvořily kolem triskelionu douhý sloupec elfích run, který pomalu mizel ve stropě, aby se dole zas jiný objevoval.
Mágové si jej však dloho neprohlíželi. Vergilius padl v tranzu na kolena. Jeden z mágů k němu okamžitě přiskočil a přerušil tok energie která jej vázala ke stěně. Druhý zatím přenesl obraz ze stěny na pergamen.
"Co se stalo?", zeptal se Vergilius, když přišel k vědomí a pohlédl na stěnu, po které již zase symboly tančily podle neznámých pravidel.
"Zdá se, že ta stěna je zrcadlem světa. Je v ní psáno co se kde dějě, dělo a bude dít. Část se mi povedlo zachytit.", odpověděl jeden z mágů a podal Vergiliovi pergamen.
"Zkusíme to ještě, pane?", zeptal se druhý, zatímco Vergilius pročítal magický text.
"Později. Nyní se musíme přichystat na válku."


Uprostřed neprostupných hor, v ohromném sále pod nejvyšší věží mohutného hradu seděla na trůně temná postava. Zahalen do černé kápě, oči zavřené a prsty složené v temném zaříkávání, DarkElf čaroval.
Najednou složil ruce, vstal a otevřel planoucí oči. Všichni v sále s napětím očekávali co bude dál.
"Válka začíná.", promluvil. Sál vybuchl v jásot

 

29.11.2012 00:11

"Kapitáne, jak probíhají přípravy?"
"Dobře pane. Máme dost lodí a již kontrolujeme většinu přístavů zde. Jen na západě se potulují nějaké tlupy skurutů. Ale to nevypadá na nic vážného."
"Bohužel se asi mýlíš."
"Co tím myslíte pane?"
"Dostal jsem tento dopis od svého přítele Zavulona. Podle něj jsou tihle skuruti součástí větší invaze. Žádá mne o pomoc. Při respektu k mým vojenským zásluhám chce, abych našel a vedl spřátelené lordy do boje. Ať moji rytíři verbují na válku!"


"Jak to, že jste se vrátili bez kořisti? Měli jste tu elfí sebranku zdecimovat."
"Ale Figo, když jsme tam dorazili, tak už jejich město obléhala tlupa skřetů. Nevěděl jsem co jsou zač, tak jsem raději přikázal ať se muži stáhnou."
"Tys přikázal stáhnout se bez boje? Co si o sobě myslíš? A ani nevíš kde se tu ty skřeti vzali.", Figo nečekal na odpověď a rychlým švihem meče barbarského velitele popravil.
"Zjistěte mi co jsou ti skřeti zač. Vzali mi kořist. Za to zaplatí!"


"Klikorohu."
"Lomire, co tě ke mně přivádí? Ale nestuj tady venku, pojď dál, do mého stanu."
"Je na čase zas společně vytáhnout do boje jak za starých časů.", promluvil Lomir když se usadili: "Jistě sis taky všiml těch nepřátel všude kolem."
"Myslíš, že jsou pro nás nějakou hrozbou? Pár samostatných panství?"
"Podle mých zvědů spolupracují. Ať chtějí cokoli, tak my jim stojíme v cestě."
"Aha,", odvětil Klikoroh: "takže zas sami dva proti přesile."
"Možná, že ne. Je zde posel od krále lidí z přístavů."


"Elenwë, Lockhard, Damio.", trojice skurutů vystoupila ze stínu, když zahalená postava pronesla jejich jména.
"Kdo jsi, a proč si nás sem pozval.", zavrčel Lockhard. Měl respekt k tomuhle mágovi. Současně se ho ale bál.
"Mé jméno je Vergilius. Skuruti byli stvořeni magií a magii sloužili. Povolal jsem vás aby jste v nadcházející válce pomohli magii zdrtit naše nepřátele svou silou. Vy tři jako tři neúproná ramena triskelionu!"
Skuruti jen tiše zavrčeli, ale neodporovali.

 

29.11.2012 23:29

"Takže pokud tomu dobře rozumím, tak žádáš aby v našem spojenectví byly i nízké rasy Spiritmongere."
"Neodsuzuj je tak Forulte. Vzpomínáš jak si soudil o mne když s jsme se poprvé setkali? Ten skřetí vládce Georion o kerém mluvíme je dobrý bojovník. Již jsme bok po boku bojovali v mnoha bitvách."
"Možná máš nakonec pravdu. Jen se bojím, že s nimi budou potíže."
"Ne takové, aby to nevyvážilo jeho pomoc. Navíc vím, že má zde i své spojence."


"Magie má mnoho podob."
"Ta co čerpá sílu ze smrti je mocná."
"Ne mocnější než jiná."
"Vejdi zasvěcený do mé svatyně."
Mohutné kamené dveře se v tichosti rozevřeli. Zahalená postava vstoupila do tmy.
"Kdo jsi a proč si přišel do těchto míst."
"Zdravím tě mocný Elvide. Přicházím ve jménu naší dávné známosti."
"Vergilius. Ty se opovažuješ vkročit sem? Ani dvěstě let od našeho posledního setkání nemohlo smazat to co se stalo."
"Nepřicházím v boji. Mám něco co by tě mohlo zajímat. To je ten důvod proč jsem zde.", s těmito slovy ukázal křišťálovou kouli. Uvnitř byl obraz kamené stěny pokryté magickými runami.


"Není to past Georione. Nevěřím lidem."
"Je to zvláštní karlosi. Ale pokud se za něj zaručil Spiritmonger."
"A kdo to je? Ty ho nějak znáš?"
"Mnohokrát jsme spolu bojovali. V jedný bitvě mi zachránil život, když elfí šíp proklál krk mého vlka. Já pod ním zůstal bezbraný ležet."
"Ale stejně nevím proč by jsme se do téhle války měli míchat jen proto, že je povolal nějaký magický kruh."
"Zapomeň na magii Džugašvili. Je to jen válka. A velká kořist pro nás."


"Pane, je tady nějaký posel. Nebo spíš malý posel.", ušklíbl se barbar.
"Jestli nevypadá nebespečně, tak mi ho sem pošli."
"To opravdu nevypadá."
Do velitelova stanu vešel malý hobit.
"Hobit? Co tady chceš?"
"Mocný vládče Absolute. Dovol mi abych ti vyřídil pozdravy od mého pána Ichicha. Naši zemi sužují skuruti, a jak jistě víš, skuruti jsou naši velcí nepřátelé. Můj pán tě prosí o shovívavost a pomoc v boji proti těm stvůrám."
"Hmm. A podmínky?"
"Máš prý sám navrhnout cenu za kterou nám můžeš poskytnout ochranu."
"Dobrá.", zamyslel se barbar: "Tak vyřiť svému pánovi, Chichimu,.."
"Ichichovi pane!"
"Jo, Ichichovi, že mu pomohu. Žádám ale aby nás podpořil v konfliktu který se odehrává i mimo jeho hranice. Ve velké válce proti těm, kteří se nás snaží zničit."


Vysoký šedolící zaklínač vstoupil do tmavého sálu a poklekl před trůnem. Podle honosného oděvu a magických talismanů nikdo nemohl pochybovat o jeho moci. Postava na trůnu se nepohnula. Zaklínač nepromluvil ani hlásku.
Po uplynutí dlouhé doby DarkElf promluvil: "Areangu, připrav magické rituály. Dnes v noci se zem zalije krví."
Po té zaklínač vstal, pokývl směrem k trůnu a odešel.

 

30.11.2012 21:59

"Předáku, přicházejí.", křičel vystrašený hobit běžíce dolů ze svahu: "Kruh nelhal."
Zavulon mu vyběhl vstříc: "Kde jsou?"
Zadýchaný hobit ukázal na skálu ze které právě seběhl. Zavulon pokynul dvojici krajníků: "Pojďte se mnou!".
Když trojice hobitů vyšplhala na vrcholek skaliska naskytl se jim pohled do údolí a na protější skalní stěnu. Po té klouzalo směrem dolů půl tuctu démonů. V okamžiku kdy dospěli do údolí se jim statečně postavil houf krajníků. S hrdostí Zavulon sledoval jak jeho krajané vzdorují tak strašlivému nepříteli, když v tom jeden z jeho doprovodu ukázal rukou: "Předáku, podívej."
Na hřebenu skalní stěny se zjevili další démoni.


"Krásná vílo, ty víš, že my jsme mírumilovný lid. Že jsme do téhle války byli zavlečeni proti své vůli."
"I my dryády nerady válčíme malý hobite. Jak bych ti mohla pomoci."
"Tvé víly znají tuto posvěcenou zem. Sami se dobře vyznáte v magii."
"Samozřejmě, IchIchu, byly to víly, od kterých se elfové učili magii. Ale naše magie ti příliš užitku v boji nepřinese. Naše magie, stejně jako náš život, je spjata s touto vodou a s touto přírodou. Víc než znalostí bylin ti pomoc nemohu."
"Však znalost magických bylin může být mým alchymistům velmi ku pomoci, krásná vílo."


Skupina barbarů vešla do staře vypadajícího města. Na zdech byly vidět stopy všudypřítomné pouště. Město bylo tiché, bez obyvatel. Až když dorazili na náměstí, zaslechli barbaři z jednoho domu řev.
"Už nás čekají.", ušklýbl se Spiritmonger a vykročil směrem k domu.
Uvnitř bylo vše zničené. Stoly rozlámané, korbely od piva se válely po zemi. Na schodišti vedoucím do patra byla krev. Dvojice skurutů spolu zápasila, zatímco je skupina dalších řevem povzbuzovala. Větší ze skurutů srazil svého soka a praštil jeho hlavou o zem. Pak pohlédl ke dveřím na příchozí.
"Koukám Karlosi, že už oslavujete."
"Rád tě poznávám Spiritmongere.", prohodil vítěz a vykročil barbarovi vstříc.
"Myslím, že po tvé dnešní akci už Forult nebude pochybovat o výhodách našeho spojenectví."


Blížila se půlnoc, když náčelník Lockhard přistoupil k ohni.
Již zde netrpělivě čekala čtveřice skurutů. Žádný z nich se neodvážil ani zavrčet dříve než náčelník promluvil.
"Kor-Aragu, podařilo se prorazit hranici toho odpadlíka?", zeptal se po chvíli.
"Mršiny jeho lidí už žerou supi."
"Stavba lodí? Jak ta pokračuje?", obrátil se Lockhard na druhého skuruta uspokojen touto odpovědí.
"Již jsme dokázali sehnat pár lidí kteří umějí stavět lodě a nahnali jsme je do loděnice. Během pár dní by jsme měli být schopni vyplout."
"A jaké jsou zprávy ze severu?", podíval se náčelník na závěr na dvojici skurutů.
"Rozšířili jsme naše území o dva dny vlčím krokem.", odpověděl jeden z nich.
"Přivezli jsme bohatou kořist.", doplnil jej druhý.
"Ano, už jsem tu kořist viděl.", odvětil Lockhard: "Přinášíte dobré zprávy. Je čas okusit něco z vaší kořisti. Čas na kus pořádného jídla.", doplnil a pokynul aby přivedli jednoho ze zajatců.

 

 

2.12.2012 23:07

Barbarský náčelník zvedl oči od dopisu.
"Dojdi za písařem ať napíše odpověď. Pošleš ji po tom skurutím poslovi zpět."
"A jaká bude odpověď Absolute?"
"Nemůžu mu sakra poslat tolik mužů na pomoc. Je to válečník, tak by si měl poradit s tím člověkem sám. Jestli chce, tak ať si jde bojovat sem na sever. Samozřejmě to nech napsat nějak nějak civilizovaně."
"Opravdu mu nechceš poslat nějakou podporu?"
"Neříkám, že s tím Forultem taky nezačnu bojovat.", usmál se barbar: "Jen mu nemůžu slíbit takovou podporu jakou chce. A navíc jestli půjdou moji muži do útoku, tak to bude jen pod mým velením."


"Jestli se nás snažili zastrašit, tak se jim to nemůže povést!", zavrčel skřetí voják při pohledu na obzor kde dohořívaly zbytky palisády.
"Máš pravu, naše armáda je největší a nejsilnější za všech.", odpověděl mu jeho druh.
"Dnes možná vyhráli, ale brzy se sem vrátíme."
"Nechte toho vy dva.", zakřičel na ně Georian: "Jak vidíte ani naše armáda nestačí, když vojáci nebyli kde mají být. Navíc tak velká armáda musí něco jíst. Raději mi pomozte vymyslet kde sehnat dost masa. S tím barbarem si to můžeme vyřešit později."


"Mé svatyně jsou v troskách. Mrtví jsou roztrháni tou zvěří a k nepotřebě. Má říše, více jak sto let práce, je v ohrožení. To vše jen kvůli tomu symbolu.", meditoval starý nekromant: "Já mocný Elvid, jsem tak odkázán na pomoc prostého skuruta. A pokud nebude Lockhard dost silný? Má říše se rozpadne a já přijdu o značnou část své moci. To nesmím dopustit! Musím si znova prohlédnout Triskelion temných elfů!"


"Admirále, vážím si vašich úspěchů, ale je na čase konečně obsadit celé pobřeží."
"Snažím se pane, ale potřeboval bych více rytířů. Na moři máme značnou převahu, ale lodě nám nepomohou při bránění našich přístavů. Již několikrát jsme museli čelit útokům z vnitrozemí."
"Pokusím se ti uvolnit tolik mužů, kolik jen budu moci.", odpověděl Forult."
"Děkuji, pane. Ale i tak nevím jestli bude náš postup tak rychlý, aby jste byl spokojen. Nepřítel totiž využívá zákeřnou magii."
"O tom vím. Nejste jediní kdo tomu musí čelit. Ale toho se neobávej. Jejím hlavním strůjcem jsou laboratoře kousek na sever od našich hranic. Maršál Dagaran tam již pochoduje s velkou částí mé armády."
"Pak je tu ještě jedna věc o které jsme spolu zatím nemluvili. Žádná z našich lodí zatím neobeplula mys kolem přístavu Kythie. Až dnes jsem se dozvěděl, že dále na západ za ním se nachází dlouhé pobřeží, které je také pod nadvládou skurutů."
"Zjisti mi o té zemi co nejvíc. A než budem mít dostatek informací, tak chci aby na východ od tohoto přístavu nebyla žádná loď pod cizí vlajkou. Rozumíš?"
"Rozkaz, pane."

 

3.12.2012 23:27

Dvě skurutí armády se setkaly uprostřed údolí se zuřivostí letní bouře. Stovky skurutů a desítky trollů na obou stranách věstili dobrou hostinu pro kroužící supy.
"Držte se při mě, musíme tohohle zastavit.", zakřičel mohutný skurutí náčelník a již si prosekával cestu k rozzuřenému trollovi. Skupinka ozbrojenců mu byla v patách.
Troll se zrovna rozmáchl a holou rukou zachytil skurutího válečníka který se k němu příliš přiblížil a jediným stiskem mu rozkousl lebku i s přilbou.
"Na něj", vykřilk náčelník a zaútočil. Ostatní jej následovali. Troll se ohnal po prvním troufalci, ale ten se sehnul a ohromná ruka jen prošla bezpečně nad jeho hlavou. To už ale jiný ze skurutů zabodl meč do trolova boku. Troll zavil bolestí a útočníka rozmáčkl o zem. Další meče se však zasekávaly do jeho nohou, zad i rukou. Troll se jen zuřivě točil kolem, až mohutný náčelník vyskočil na jeho záda a dvěma skoky se vyšplal až ke krku. Rychlé bodnutí tesákem ukončilo tento souboj.
"Sundáme dalšího!", zakřičel náčelník a už si hledal nový cíl, když v tom spatřil zvláštní oblak který začal pohlcovat jeho muže.
"Co je to?", ukázal.
Jako odpověď se před ním zjevila průsvitná postava. Přízrak máchl pařátem a zanechal na jeho těle mohutnou ránu. Pak se přesunul k další oběti.
"Zastavte je.", křičel náčelník s vypětím sil.
"To namá cenu Karlosi, tuhle bitvu jsme prohráli. Musíme utéct!", dostalo se mu odpovědi.


"Tato země je přímo plna magie. Na každém kroku je vidět odkaz temných elfů."
"Máš pravdu Vergilie. Mohli by jsme zde studovat po mnoho let, a stejně by jsme vše neodhalili."
"A její část je stále v moci těchhle hobitů. Musíme je vyhnat, dříve než tito nevzdělanci všechno zničí."
"Nemyslím, že by byla vhodná doba pro chránění artefaktů, Vergilie. Nezapomínej, že jsme ve válce."
"Ano, ale tahle válka jednou skončí. A v té době chci mít tuto dávnou říši pod svojí kontrolou. Pokud možno tak aby ještě bylo co studovat. Zatím jsme odhalili jen malou část, a to co jsme našli má nedozírnou hodnotu."
"Myslíš ten triskelion?"
"Například ten."
"Ale stejně by jsme zatím měli myslet hlavně na tuto válku. Ještě není rozhodnuto."
"Máš pravdu. Je na čase ukázat našim nepřátelům v čem jsou mágové nejlepší. Pojď."

 

4.12.2012 23:41

"Náčelníku, proti hobitům stále úspěšně postupujeme. Během pár týdnů zničíme tu jejich směšnou říši."
"Alespoň nějaké dobré zprávy.", odpověděl vztekle Džugašvili.
"Elenwë klade odpor?"
"To ne, nic s čím by jsme si nemohli podarid. Naše převaha je znát všude. Armády postupují tak jak jsem si představoval."
"V tom případě nechápu, náčelníku."
"Ráno dorazly zprávy od našich spojenců. Všichni podléhají přesile. Snad jen Forult a ten malý hobit ještě vzdorují."
"Co budeme dělat?"
"To jediné co umíme. Válčit. Sám ale nevím jak ještě dlouho."


Skupina barbarských jezdců se přiblížila k poušti.
"Opravdu tam chceš poslat další vojáky Figo? Ta první skupina kterou jsi tam poslal je bůh ví kde i když se to nezdá, tak nekonečná poušť je zrádná. Kdo ji zná, ten nám může připravit nepříjemné pasti."
"Musím je tam poslat, ať chci nebo ne. Jen těžce jsme vyhnali ty co z pouště přišli. Příště už takové štěstí mít nemusíme. Je potřeba rozdrtit je dřív, než se znovu seberou a zaútočí."
"Ale stejně mi to připadá riskantní."
"Neříkám že není.", usmál se barbarský náčelník.
"Tak proč to tedy chceš riskovat. Znám tě velmi dlouho, abych věděl, že v tom je i něco víc."
"Víš, je pravda, že bych je moh nechat být. Brzy by si je našel Lockhard, nebo ti nemrtví, těm tohle horko nevadí. Ale jde o slávu. Nemůžu jim přece nechat veškeré uznání."


"Lomire, příteli, potřebuju pomoc."
"Proboha Klikorohu, jseš to ty? Vypadáš strašně.", vyděsil se Lomir, když viděl svého dávného přítele. Tělo téměř bez jediného chloupku, spálené od horkého oleje, zahalené jen do nejnutnější kůžešiny a zbytků zbroje. Jedna ruka ovázaná kusem špinavého hadru který prosakoval krví. Druhou se ztěžka opíral o dubovou hůl. Jen meč který ani nyní neodložil naznačoval nebezpečného válečníka.
"To jsou zranění z posledního boje. Už nemůžu dál. Má armáda je na pokraji sil, a jak vidíš já nejsem schopen dál velet. Přijmi proto zbytky mých vojsk a pokus se nepřátele zastavit."
"Rád bych ti pomoh, ale ani já na tom nejsem příliš dobře. Tahle válka je větší sousto, než můžeme mi dva sníst. Ale co bych ti povídal. Pojď, lehni si zde, pošlu ti sem zaříkávače aby se podíval na tvé rány. Až si trochu odpočineš po cestě, tak ti ukážu jak to s mým vojskem vypadá a uvidíš sám."


Damio zuřil.
"Přiveďte mi dalšího! A tohohle odneste.", ukázal na zohavenou mrtvolu.
Když mu přivedli nového zajatce, skurutí náčelník ani nečekal až jej přikovají ke stolu a už jej udeřil svojí holí.
"Jakto, že nedokážeme dobýt jediný přístav.", křičel mezi ránami které uštědřoval nebohému člověku.
"I ty zajatci mi už docházejí, abych si měl na kom vybít vztek. Už ani nevím, kdy jsem naposled vyhrál nějakou bitvu. Dnes jsem ztratil další ostrov. Navíc ještě ten barbar na západě. I on si sem vtrhne jako by mu to tady patřilo."
"Ale pane, dobyli jsme přece tu elfí hlásku.", přerušil jej jeden z přihlížejících skurutů.
"Ty mlč, odsekl Damio.", a přetáhl opovážlivce svou holí.
Pak se vrátil k nebohému zajatci. Po chvíli se podíval na jeho bezvládné tělo: "Měl bych si sem spíš brát své velitele, asi se málo bojí."

DarkElf přecházel po svém trůním sále. Čtveřice temných elfů tiše stála opodál, když se tyran zastavil, otočil se k nim a promluvil: "Povolal jsem vás, nejvyšší zaklínače a velitele mé armády, protože je třeba přichystat se k útoku."
Čtveřice hlav se jen sklonila. Žádný z nich nepromluvil a čekali na další instrukce.
"Válka se nevyvíjí podle mých představ. Jedna ze stran příliš brzy získala převahu. Vypadá to, že neprolijí dostatek krve pro naše rituály. Navíc se měli více navzájem oslabit. Má armáda musí být všas připravena. Až přijde čas, sami vyrazíme do boje."

 

Hodnocení článku: Hodnocení 8.00, Hodnotilo 1 uživatelů