Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Komentáře k Balurovu turnaji - Finále

25.3. 2013 Autor Glíma Komentáře Komentáře (0) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 0.00 Přečteno x1131

 A je to tady. Po dlouhém čekání jsme se dočkali finále. Takže už žádný okecávání a jdeme hned na to.

 Jen připomenu, že se spolu utkali Green Dream a Triskelion.


11.12.2012 20:45

"Kecy. Prostě vememe pár chlapů se sekerama a rozsekáme je na kousky."
"Mlč chvilku Balure a ještě si nalej. A ty pokračuj koniku."
"Díky Bushmane.", řekl trpaslík, když si mohutný barbar zase sedl s plným korbelem do kouta místnosti: "Jak říkám, je to psáno v této knize."
Dvojice lidí se sehnula nad starou knihu a začala v ní listovat.
"Těm runám nerozumím.", zamračil se Niellon.
"Moji stařešinové tu knihu studují již několik měsíců.", odvětil konik: "Je psána starodávným jazykem z počátku věku."
"A jak nám tedy tahle kniha může pomoci?", zapochyboval Bushman.
"Podle této knihy se zde nachází osm líhnišť stvůr z konce třetího věku. Mluvím o skurutech. A také popisuje rituál jak je opět přivést k životu."
"Přivést k životu a ovládnout.", zamyslel se Bushman: "Už chápu kam míříš. Proti téhle moci Vergilius nenajde obranu."


"Co chce ten cizinec Figo. A kdo to je?"
"Nevím. Jak říkám, čekal blízko Zakleté mohyly. Oslovil mě jménem a rovnou řekl, že se mnou pojede k tobě. Že s tebou chce mluvit. Od té doby nepromluvil ani slovo."
"Tys mu řekl, že jedeš za Vergiliem?", zarazil ho Absolute.
"Neřekl jsem mu nic. On sám věděl kam mám namířeno."
"To je zvláštní. Není ozbrojen?"
"Neviděl jsem u něj žádnou zbraň, ale stejně z něj nemám dobrý pocit."
"Jsme tu tři zkušení válečníci.", pohlédl Vergilius na své druhy: "Ať tedy vejde."
Po chvíli se otevřely dveře sálu a vstoupila postava. Muž zahalen v dlouhém černém plášti, tvář zakrytou kápí. Při chůzi odhaloval jen špičky bot ze zvláštní kůže.
"Buď pozdraven Vergilie. Přicházím za tebou s důležitým poselstvím.", ozval se chraptivý hlas když neznámý zastavil před zamračenou trojicí.
"Odhal svou tvář cizinče. Ty víš kdo jsem, i já chci vědět s kým jednám."
Neznámý se nepohnul, jen kápě samovolně zklouzla po temeni jeho lebky. Trojice ztuhla. Figo sevřel topůrko své sekery. Tvář cizince nepokrývalo téměř žádné maso. Jeho lebka byla pokryta pouze bledou kůži, jež se na některých místech odlupovala.
"Mé jméno je Elvid. Přicházím, protože došlo k narušení Rovnováhy. Tvůj sok Bushman se chystá probouzet zlo z třetího věku. Nabízím ti svou pomoc. Je potřeba toto zlo rozdělit a postavit proti sobě. Jen tak může být Rovnováha zachována."

 

12.12.2012 22:35

Pětice trpaslíků s jedním člověkem postupovala pustinou. Zatímco člověk s jedním trpaslíkem šli v předu, čteřice zbývajících nesla podivný pytel. Když skupina dorazila k veliké jámě první trpaslík promluvil: "Tady jsme našli první Bushmane."
"Tak se na to pojďmě podívat."
Na dně jámy narazili na vchod do jeskyně. Trpaslík podal svému průvodci pochodeň a společně vyrazili do nitra podzemí. Po chvíli dorazili do velké místnosti v jejímž středu byla podivná masa těžko popsatelného slizu. Kolem již stálo několik trpasličích stařešinů.
"Koukám koniku, že jste již začali s rituálem."
"Již je téměř u konce. Teď potřebujem již jen krev nehodného."
Bushman pokynul čteřici trpaslíků která přišla s nimi: "Přineste ho."
Jeden z šamanů přistoupil k balíku a nožem jej rozpáral. Objevilo se nahé spoutané tělo osouzence. Trpaslíci se jej ihned chopili a hodili jej na hromadu uprostřed místnosti. Šaman k němu přistoupil a jediným bodnutím otevřel ránu na jeho boku. Chvíli se nedělo nic. Přihlížející jen s napětím sledovali jak krev stéká po podivné hmotě. Potom se objevil pařát. Pomalu se pohyboval proti proudu praménku, až narazil na ležící tělo. Zatnul se do rány a pak už se objevila hlava a mohutná postava, která se s chutí zakousla do krku ležícího. Skurut chvíli sál čerstvou krev. Když se nasytil, rozhlédl po ostatních přítomných.
"Jak se jmenuješ?", zeptal se Bushman.
"Vlastr. A tohle je má horda.", ukázal skurut na probouzející se masu.


"Hele Elvide a jak poznáš, že nějakýho probudili?"
"Dojde k narušení Rovnováhy."
"To nechápu, to jako, že jsou silnější."
"Nejde o rovnováhu vojenskou. Ani o politiku."
"Tak o co jde."
"Jde o magii."
"Ale to by ti mělo vyhovovat. Tihle skuruti jsou přece zlo.", řekl barbar a při tom pohlédl na třetího ze skupiny. Skurut jen mlčel.
"A ty jseš nekromant. Takže jak tomu rozumím, tak bys měl být ještě silnější."
"Nerozumíš magii. Má mnoho podob, ale jejím základem je napětí. Napětí mezi silami. Pokud některá moc převáží. Tak napětí zmizí a magie přestane fungovat. Řek jsem to dost jednoduše?"
"No stejně to nechápu. Proč je tedy budíme taky?"
"Víš co Figo. Bylo lepší když jsi se mě bál a mlčel jsi."
trojice chvíli putovala v tichosti dál.
"A kolik jich zatím probudili?"
"Dva."
"My zatím tady Thara, a teď jdeme tedy probudit druhýho. Počkej kam jdeš? Do pevnosti se jde přece tudy."
Elvid se na barbara dlouze podíval: "Myslíš, že líhniště je uvnitř pevnosti? Je samozřejmě v horách."
"A navíc," pokračoval, když se zase obrátil, aby pokračoval v cestě: "nejdeme probudit druhýho, ale druhou. Týhle hordě velí skurutí náčelnice Elenwë."

 

13.12.2012 23:14

"Proč sebou tentokrát táhneme takovou armádu Bushmane?"
"Opatrnosti není nazbyt, Niellone. Víš co se stalo posledně."
"Vždyť se nestalo nic. Prostě to místo bylo prázdný. A kvůli tomu s náma jede dvacet rytířů? A ještě si navíc vzal i susa s Kalichem? Aspoň, že Balur s Azazelem a vlastrem dělají něco užitečnějšího."
"Tobě se naši nový spojenci stále nelíbí, co?"
"Máš pravdu. Jsou zvláštní. Ale to není ten důvod."
"Víš, raději chci mít pár lidí s sebou. Ty ses nezamyslel proč tam minule nebylo nic?"
"Asi je někdo vzbudil před náma."
"Taky si to myslím. A teď si představ, že by jsme tam přišli dřív. Co myslíš, jak dlouho před náma je někdo vzbudil? Týden? rok? Nebo odešli jen hodinu před naším příchodem? Proto chci ať nás raději doprovází pár bojeschopných mužů."
"Pane.", volal skurut kterého poslali napřed: "Podívejte, támhle."
Bushman se ohlédl kam skurut ukazoval a na kopci zahlédl skupinu skurutů. Zdálo se, že je pozorují.
"Vidíš Niellone? Ti určitě nepatří k nám."
"Jedeme blíž!", rozkázal Bushman: "Ale opatrně. Nevíme kolik jich tu ještě je."
"Jdeš pozdě Bushmane. Lockhard a jeho horda jsou již probuzení.", promluvil skurut který se ukrýval za velikým kamenem.
"Kdo jseš a jakto, že víš kdo jsem já?"
"Jsem Damio. Támhleti skuruti potří do mé hordy. A znám tě, protože mi o tobě vyprávěl Vergilius. Také ti trpaslíci mi prozradili, že přijedeš."
"Ty jsi zabil konikovy stařešiny?"
"Umučil. A nechal sežtat svým lidem. A pokud nechcete skončit stejně, měli by jste zmizet. Podívej."
Rytíři se podívali na kopec kde dřívě stáli skuruti. Nyní jich tam bylo mnohem více. Mnohem více než kolik měli Bushman s Niellonem ve svém doprovodu. Damio zatím zmizel mezi kameny. Jeden z rytířů ho vyrazil pronáslednovat.
"Nech ho být.", zakřičel Niellon: "Musíme odsud zmizet."


"Takže již o nás také ví. Jak se tvářil Damio?"
"Byl hlavně překvapený. Nejvice se zarazil když jsem mluvil o tobě."
"Dobrá. Otevřená válka tedy může začít."

 

14.12.2012 22:41

"Takže Damio povraždil moje lidi, jo?", odplivl si trpaslík: "No, tak hoši je na čase ukázat tomu skurutímu nedochůdčeti jak se bojuje."
"Ale koniku, Bushman chtěl aby jsme rychle nechali zasvětit nové talenty do starých run."
"Já vím. Však už jsem Gorga instruoval co má dělat. momentálně by jsme měli mít dost nových zasvěcených. A my jak jsme tady,", konik se rozhlédl po přítomných trpaslících: "ještě dnes vyrazíme na západ. Tam se pohybují hordy toho prokletého skuruta."


Ladným krokem šermíře přecházela po bojišti, až došla ke skupině postávajících barbarů.
"Dobrá práce Elenwë.", ohodnotil mohutný barbar zkázu kterou právě prošla.
"Nemůžu být spokojeká Figo.", zamračila se skurutka: "Je pravda, že tuhle bitvu jsme vyhráli, ale podívej se kolem. Vypadá snad ten barbar jako poražený? Ne, tahle válka není vyhraná. Dokud nebudou Balur s vlastrem mrtvi, tak není důvod k oslavě."
Když domluvila, otočila se a opět odešla mezi mrtvé.


"Jsou všude Azazeli. A ani od našich spojenců pomoc čekat nemůžeme."
"Já vím Gotmogu."
"A co budeme dělat. Nemůžeme se jim bránit. A bojovat proti všem, to naši válečníci nemůžou zvládnout."
"To je jednoduché. Nebudem dělat nic."
"Jak to myslíš Azazeli, že neudeme dělat nic? To je necháme ať nás zničí bez boje."
"Pověz mi, co bys dělal kdybys byl naším nepřítelem?"
"No je několik možností co můžou dělat.", zamyslel se Gotmog: "Mohou proti nám poslat tak silnou armádu, že se ji nedokážeme bránit. Ale také se mohou obávat našeho útoku, takže by spíše mohli opevnit své hraniční oblasti. Také by mohli zkusit na nás zaútočit menší silou, ale to asi neudělají. Přecijen jsme dost silní."
"Přesně jak říkáš. Malou silou na nás asi nezaútočí. Takže buď se budou bránit a nebo zaútočí takovou silou, které nebudeme schopni vzdorovat. Ani v jednom případě nemá smysl zbytečně zbrojit. Necháme to pár dní být a tím získáme čas k naverbování dostatečné armády. Pak budem schopni jim úspěšně vzdorovat."


Dvojice skurutů přistoupila k ohništi. Oheň z něj byl zdrojem jediného světla jež osvětlovalo hranici pouště.
"Posaďte se a řekněte mi jak moji velitelé postupují na severu."
"Proti vlastrovi úspěšně postupujeme náčelníku.", řekl jeden ze skurutů aniž by si sedl.
"Konečně dobré zprávy. Ten lidský velitel nám tady dělá totiž nepříjemné potíže.", odvětil Lockhard: "A co proti tomu barbarovi?"
"Udeřil na nás v poušti. Ztratili jsme značnou část území.", odpověděl druhý posel.
"Cože?", zařval náčelník: "Kliďtě se odsud! Hned."
"Budu muset do tý pouště vyrazit osobně.", dodal když osaměl.

 

 

16.12.2012 21:56

"Je mi to líto admirále, ale budu muset omezit vaše výdaje."
"Ale Absolute, naše loďstvo je chloubou vaší armády. Nemůžete jej přece omezit. Naše převaha nám dává velkou výhodu v případě námořního konfliktu."
"Ano, s tím musím souhlasit admirále, hrozba námořního konfliktu je vážná. Jenomže není natolik aktuální. Potřebuji své úsilí investovat momentálně spíše do postupu po souši."
"Ale pane. Sám jste viděl, že investice do války s tím trpaslíkem se nevyplácí tolik jako do lodí. Moji muži vám přinesli mnohem větší užitek."
"Nepopírám, že z vašeho loďstva plyne užitek admirále. Ale jak jsem řekl, je potřeba konečně prorazit opevnění toho trpaslíka, a to nebude lehké. Navíc na severu, poblíž Kraje klenotníků, se potulují početné skupiny skurutů. Vergilius již proti nim postupuje. Společnými silami by jsme mohli brzy nastolit řád v této oblasti. Věřím, že klid který tam nastane přinese ještě vetší užitek než vaše lodě. A navíc, nechci vás odříznout od financí, jen jejich množství poněkud snížit."


Tři tucty barbarů pronásledovalo hrstku skurutů. Poslední zbytek obránců kterému se podařilo přežít. Hon skončil u hranice velkého jezera. Zde už nebylo další cesty úniku. Barbarští válečníci obklíčili skupinu skurutů a na chvíli se zastavili.
"Co s nimi, Balure?"
"Myslíš, že je mezi nimi Elenwë?"
"Nevypadá to. Prý se pohybuje jako šelma s elegancí zmije. Tady jsou jen samý těžkopádný hromotluci."
"Také si myslím. V tom případě je pozabíjejte.", doplnil barbar a bez zájmu se obrátil k odchodu.
"Náčelníku!", zavolal barbar, který se právě objevil na kraji lesa.
"Ah, posel od Ragara.", poznal jej ihned Balur: "Povídej, jak postupujeme proti Figovi?"
"Dílčí úspěchy máme, náčelníku, ale působí nám nepříjemné ztráty svými protiútoky."
"To nezní dobře. Pojď, vyrazíme zpět do tábora a po cestě mi řekněš podrobnosti."
S těmito slovy opustil zabíjení jež se na břehu jezera odehrávalo.


Řeka jež se táhla údolím oddělovala dvě velké skupiny skututích válečníků. Zdálo se, že jsou to jen dvě části jedné armády jež postupuje kolem břehů společným směrem. Teprve v okamžiku, kdy se vojska setkala u brodu, bylo zřejmé, že se v přátelském obětí nesetkají. Meče, sekery, ale i zbraně těžko popsatelné se zatínali do skurutích těl a barvily vodu do ruda. Přímo uprostřed řeky rozséval smrt svalnatý skurutí náčelník.
"Damio.", oslovil jej jeho další soupeř, před tím než udeřil.
"Suso, rád tě vidím.", zasmál se Damio poté, co si vzájemně vyměnili několik neúspěšných výpadů.
Další dva vzájemné útoky jen těsně minuly ruce obou náčelníků. Následující Damiův výpad směřoval na hlavu jeho soka. Tek jej zarazil svou zbraní. Chvíli tak oba skuruti stáli s tvářemi jen pár palců od sebe. Zbraně zkřížené mezi sebou.
"Rozhlédni se, tahle bitva je rozhodnutá.", řekl suso: "Dnes ještě není vhodný den, aby jeden z nás zemřel."
Damio se rychle rozhlédl: "Ještě se potkáme.", řekl a skočil do proudu řeky.

 

18.12.2012 22:59

"Povstaň ty, jež si do mé země vkročil s úmyslem ničit. Za svůj úmysl jsi zaplatil životem, teď je čas abys opět vstal a bránil zemi která tě zabila."
Mrtvý skurut se ztěžka zvedl a bezduše následoval další nemrtvé. Těch zde již byla početná skupina. Jak loutky pod vedením nekromantů postupovali směrem k hranicím.
"Konečně se jim vede držet naši obranu proti nepřátelům Elvide."
"Ano, máš pravdu, příteli. A my se můžeme věnovat magii. Snad nám tihle", ukázal na postupující nemrtvé: "zajistí dostatek času. Obávám se, že magie je proti těm stvůrám naší jedinou nadějí."


"Pozvěte je dál.", řekl muž v přijímací místosti Měsíční věže. To zde se Bushman rozhodl umístit své velitelství.
Dvojice skurutů vešla.
"Vítejte. Už očekávám zprávy od vašich náčelníků. Tak neváhete a povězte, jak si vedou vlastr s Kalichem."
"Můj pane,", promluvi první z poslů: "naši můži objevili v poušti zvláštní magickou bránu. Náčelník Kalich poručil aby jsme jí prošli. Podařilo se nám tak najít magický průchod do království Absoluta daleko na východě. Náše jednotky už se tak pohybují na jeho území."
"To zní zajímavě. A jak si vedete v poušti?", otázal se Bushman.
"Poušť už je téměř celá v našem držení. Za to však vděčíme hlavně Balurovi a tady vlastrovým mužům.", ukázal skurut na svého společníka.
"Pověz mi k tomu něco.", obrátil se Bushman na druhého ze skurutů.
"Jak říkal tady Kar-ash, Lockhardovy hordy jsou již téměř rozprášeny. Dělá nám však problémy horda náčelnice Elenwë."
"Ano. Hlídky ze severu mě o jejím postupu také informovali.", odvětil Bushman: "Přinesli jste dobré zprávy. Nyní se vraťte ke svým náčelníkům. A ty Kar-ashi, vyřiď Kalichovi, že chci, aby udeřil na toho nekromanta. Myslím, že to on je příčinou této války. To on nám sebral moc čtyřech náčelníků."


Dva tucty trollů se prodíraly lesem. V patách jim postupovalo bezpočet skurutích válečníků. Uprostřed hordy se tyčila standarta náčelníka. Sám Thar se tak vydal na bojiště.
"Už prosvítá světlo. Blíží se konec tohohle lesa. Jsme skoro u cíle. Připravte si zbraně.", velel náčelník.
Skuruti pod vidinou nastávajícího boje přidali do kroku. To už trollové vystoupili z úkrytu stromů. Na kraji rozlehlé louky zůstali zmateně stát. Skuruti je postupně obklopili a nevěřícně se dívali na výjev před sebou. Osada, cíl jejich útoku, byla prázdná a její trosky ještě stále doutnající.
"Najděte mi Azazela!", rozčílil se Thar: "Přece nám nemůže unikat věčně."


19.12.2012 23:38

Obránci na hradbách s obavami sledovali přibližující se armádu. Věděli, že pokud by přicházeli jen skuruti jako jsou oni, tak by se dokázali ubránit. V postupující hordě však zahlédli i několik horských trollů. Největší strach jim však naháněly dva katapulty které obléhající armáda táhla sebou. Tyto staré hradby nemohou dlouho vzdorovat.
"Stát!", zavelel Azazel: "Připravte katapulty."
Za okamžik již první kámen letěl směrem k staré skřetí pevnosti.
"Vy, co se tady flákáte? Budem potřebovat více kamene!"
To už se však další kameny zakusovaly do hradeb. Někteří obránci již utrpěli těřká zranění, když v tom jeden z kamenů přímo trefil vstupní bránu. Masivní dubové dveře praskly a kámen uvízl v otvoru který v nich zanechal.
"Do útoku!", zavelel Azazel.
"Možná to bude naše poslední vítězství.", doplnil potichu když se horda pohnula kupředu.


"Ten suso mi začíná dělat starosti."
"Myslíte na to, že dokázal pokořit jednu z našich hraničních pevností lorde Vergilie? Toho bych se neobával. Dokážeme ji brzy dobýt zpět. Případně nám pomohou naše posily."
"Pomohou posily? Ale kapitáne, Elenwë má dost starostí na západě a Damio? Ten už pomalu nevelí nikomu. Jeho horda je téměř rozprášena. Ne, tuhle bitvu budem muset vyhrát sami.", odpověděl Vergilius: "To ale není to co mi dělá vrásky. Pokud dokázal zničit jednu naši pevnost, je jen otázkou času, než zaútočí na další. A náš postup není takový jak bych si představoval. Navíc můj přítel Absolute.", povzdechl si velitel.
"Co je s ním pane?"
"Poslal vojsko aby nás podpořilo v bitvě proti tomu skurutovi. Jenže narazil na nečekaný odpor. Susa totiž podporuje ten bastard Nilleon. To on zastavil Absolutův postup. Susova horda zatím bezostyšně plení jeho přístavy."
"Co s tím budeme dělat pane?"
"To zatím nevím. Právě, že to zatím nevím."

 

20.12.2012 22:33

"Veliteli, dorazilo zvláštní poselstvo."
"Poselstvo? Od koho?"
"Nevím pane. Vypadá to, že jsou od nepřítele. Zastavili se na dohled od naší posádky, a tam čekají. Když jsem k nim poslal hlídku, tak řekli pouze, že chtějí mluvit s tebou."
"Dobře. Jdeme se podívat o koho jde."


"Jak dlouho tady ještě budeme čekat?"
"Měj trpělivost Figo. Bushman přijde. A jak ho znám, tak nás nenechá už dlouho čekat."
"Jak si můžeš být tak jistý?", odsekl barbar.
"Podívej.", ukázal Absolute.
Ruch v táboře nemohl znamenat nic jináho, než příjezd vrchního velitele.


"Takže vy velíte hlídce?", otázal se Bushman muže jež jej přišel přivítat.
"Ano pane."
"Tak mi něco řekněte o těch poslech!"
"Stojí tam už od rána, pane. Jsou to dva muži a jeden barbar. Na první pohled jsou to válečníci. Jak to ale vypadá, tak jsou neozbrojeni. Krom toho je tam ještě jedna postava. O té nemůžu nic říci."
Bushman se tázavě podíval na velitele.
"Ano pane. O té čtvrté postavě nemohu nic říct. Stojí tam bez hnutí. Zahalen v černém plášti. Opravdu o něm nevíme nic víc."
"No dobře. Zjistíme to později. Tak tady jsou. Ale to je přece,", zarazil se Bushman, když zahlédl čtveřici stojící před táborem: "to je Vergilius."


Bushman v doprovodu čtveřice rytířů přišel k čekající skupině.
"Zdravím tě, Vergilie. I tebe Absolute. Rád tě zase vidím Figo. Jen tvého nového přítele ještě neznám.", Bushman se podíval na zahalenou postavu.
"To je Elvid.", předtavil Vergilius nekromanta.
"Rád tě poznávám.", řekl Bushman váhavě. Elvid jen kývl hlavou.
"Ale proto abys mne seznámil se svými spojenci, jsi určitě nepřišel, že Vergilie. Takže kvůli čemu tady jsi?"
"Přišel jsem ti nabídnout příměří bratře."
"Příměří? Za jakých podmínek?"
"Je nepochybné, že tahle válka je rozhodnuta. Nezbývá mi než přijmout tvoji nadvládu. Ty zdědíš panství po našem otci."
"Jen tak? A jaké území chceš ty?", Bushman se rozhlédl po skupině: "A jaké tvoji přátelé?"
"To se můžeme domluvit později. Je zde ale něco jiného, na čem je potřeba se ještě dohodnout."
"Co tím myslíš?"
Vergilius pohlédl na Elvida.
"Je potřeba rozhodnout co udělat s magickými bytostmi které byly probuzeny. Je potřeba navrátit rovnováhu, jinak svět jak jej známe přestane existovat."


"Elvide teď, když je konec, tak se možná už nikdy neuvidíme. Chtěl bych se tě na něco zeptat už od chvíle kdy jsme se poprvé viděli."
"Co chceš vědět Figo?"
"Víš, zajímalo by mě z čeho jsou tvoje boty. Nikdy jsem takové neviděl."
"Z lidské kůže."

 

 

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů