Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Válka o Inger - Díl 1.

6.5. 2013 Autor Sharpthrower Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x1010

V říši Malerie se projevuje problém s půdou, která najednou přestává produkovat kvalitní rostliny a hrozí tak hladomor. Velekněz Quintus vydává pod tlakem příkaz zkolonizovat nové a neobydlené území kolem pralesu Inger, jehož půda je nejkvalitnější na celém kontinentě. V Ingeru ho ale čeká malé překvapení v podobě místních, kteří se o svůj les nehodlají dělit...

Můj první příběh, užijte si ho :) 


Slunce pálilo čím dál, tím víc a karavana se stavebními materiály, stavebníky, architekty a vojáky se pomalu pohybovala po prašné cestě. Po obou stranách karavany šli vojáci pro případ, že by došlo k přepadení.

"Jak ještě dlouho?" zeptal se jeden ze stavitelů navigátora

 "Ještě dvě nebo tři hodiny. Pak ještě budeme muset najít nějaké místo pro stavbu. Takže ještě takových pět hodin."

"Ach jo."

Mezitím, co si stavitelé povídali, vyjela karavana na vrchol malého kopce a najednou se otevřel výhled na mohutný prales Inger.

"Bohové na nebesích, taková krása..." řekl jeden z architektů

Dokonce ani vojáci nemohli oné kráse odolat a začali se rozhlížet kolem dokola. Ať dohlédli jak daleko chtěli, nedokázali najít konec onoho pralesu, protože se táhl od východu k západu a konec nalézal až u břehů moře. 

"Skvěle vybrané místo!" užasnul vrchní stavitel

Karavana po krátkém pokochání sjela z kopce a pokračovala směrem k pralesu. Navigátor se mezitím rozhlížel kolem po vhodném stavebním místě. Našel ho vcelku rychle. Na místě, které vybral byla řeka, půda z dálky vypadala slibně a celkově bylo místo perfektní. Navigátor přikázal karavaně zamířit právě tam a pak se zabořil do jakési knihy, kterou si s sebou přinesl.

Za necelou hodinu konečně karavana zastavila a z vozů začali vyskakovat stavitelé, architekti, zemědělci a také pár desítek vojáků. Vrchní stavitel, který byl zároveň i velitelem vojáků a předpokládaným starostou budoucího města, začal rozdávat rozkazy. Nakázal postavit studnu a rozložit stany a také vyslal několik vojáků do lesa na lov. Ti se rozdělili na menší skupinky.

"Tenhle les je nějakej divnej. Něco tady smrdí."

"Tomu se říká příroda.."

"No nepovídej!"

Vojáci se takto hašteřili celou dobu a nedocházelo jim, že mluvením plaší zvěř. A tak šli skoro hodinu, až dorazili na mýtinu. 

"Připadá mi, že nás někdo sleduje.." řekl úzkostlivě první voják

"Prosímtě, to se ti jenom zdá. Pokračujeme!" řekl třetí.

Vojáci se znovu dali do chůze, ale brzy je zastavila síťová past, do které se všichni tři chytili. 

"Co to do prdele je? Marcusi, zkus nás odvázat!"

Třetí voják vytáhl nůž a pokusil se přeříznout lano, které drželo síť ve vzduchu. Než to ale stihnul, přiletěl šíp a vyrazil mu nůž z ruky.

"Marcusi, ty idiote!"

"To ne já, trefil mě šíp a já ho upustil!"

"Šíp? A sakra."

Jakmile to voják dořekl, z křoví vystoupili tři muži, všichni oblečení v kožešinové zbroji a na obličeji pomalovaní barvami. Byli to zřejmě lovci nebo válečníci jednoho z domorodých kmenů. Nejdříve si prohlíželi svou kořist a pak mezi sebou začali mluvit v rodném jazyce. Jeden z nich pak přikázal vojáky mírně spustit, aby se jim mohl dívat do obličeje. K údivu vojáků začal domorodec mluvit malerijsky.

"Kdo sakra jste a co tu děláte?"

"Jsme vojáci Malerijské páté legie! Mé jméno je Antonio Rossi a jsem-"

"Cizáci. Odvážeme vás a pustíme, pod podmínkou, že se zpakujete a odejdete z našeho území!"

"Ale my tu chceme založit město..." prořekl se Antonio

 Domorodec neodpovídal, dal signál k propuštění vojáků a pak jim prstem ukázal, aby odešli. Když pak utíkali, křičel po nich cosi v rodném jazyce. Pak se otočil ke svým dvěma druhům.

"Co hodláš dělat?" zeptal se ho jeden z nich.

"To je jasné. Povíme o tom Wargotovi, ten si s tím poradí." řekl domorodec, otočil se a pak začal utíkat do své vesnice.

Mezitím vojáci doběhli do tábora, uřícení jako nikdy předtím a všichni si mysleli, že si nadělali do zbroje. Když je uviděl vrchní stavitel, rychle k nim přiběhl a začal se ptát.

"Co se vám proboha stalo? Vypadáte, jako by jste viděli smrt!"

 "Potkali jsme bandu divochů. Zavřeli nás do pasti a vyhrožovali nám, že pokud odsud neodejdeme, zabijí nás!"

"S pár divochy si poradíme. Běžte si dát večeři a pak jděte spát."

 Vojáci udělali, co jim stavitel řekl, ale pořád nemohli zapomenout, co se jim v lese přihodilo. Strašilo je to při večeři i ve spánku. V noci se jim zdály podivné sny, kde byli napichováni na kůly a obětováni domorodým božstvům. 

Ráno pak vojáky vzbudilo hlasité bubnování a pokřiky. Když vyšli ven ze stanů, byli vyděšeni k smrti. Kolem celého tábora stálo obrovské vojsko domorodců. Když uviděli, že se vojáci vzbudili, jeden z domorodců pomalu přišel do tábora a začal mluvit malerijsky.

"Jmenuji se Wargot. Jsem velitelem klanu Waragoth a majitelem tohoto území. Tím, že se zde snažíte stavit porušujete dohodu mezi Ingerskými klany a vaší zemí. Radím vám, odejděte, než budu muset použít násilí!"

 "Žádný domorodec mi nebude říkat, co mám dělat!"

 "Radím vám dobře, odejděte a nikdo nebude zraněn!"

"Nikdy! Do něj hoši!"

 Vojáci, kteří se během krátké konverzace mezi stavitelem a Wargotem stihli obléct, se vrhli na Wargota, ale ten je bez problému odhodil na zem.

"Waragoth, gaar!" zakřičel

Celé domorodé vojsko se na to rozběhlo do tábora a začalo masakrovat vojáky. Bitva proběhla velmi rychle, nepřipravení vojáci neměli jedinou šanci proti plně vyzbrojeným a zuřivým domorodcům. Když byli domorodci hotovi se zabíjením, vydal Wargot příkaz spálit tábor na uhel. Domorodci zapálili své pochodně a naházeli je na zbytky stanů a mrtvé vojáky. V tu chvíli vypukl chaos. Všechno hořelo a koně, kteří zatím nezaregistrovali to, jak domorodci zabíjeli, začali utíkat do všech stran. Wargot vše sledoval z povzdálí.

Mezitím se do tábora vracel jeden z vojáků, který se brzy k ránu šel projít. Když uviděl to, jak divoši pálí a zabíjejí, dal se na útěk. Mezitím ho doběhl jeden z prchajících koní. Vojákovi se koně podařilo uklidnit, nasedl na něj a vydal se směrem k Malerii.

"Musím to říct veleknězi. Musím to říct veleknězi." opakoval si v duchu. 

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů