Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zlomky Blábolské, list druhý

30.6. 2013 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (0) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 0.00 Přečteno x1106

Druhý věk 2F a komentáře s příběhem z něj vycucnuté.

Nečekejte klasické příběhy ve stylu Sira Robina, nýbrž pološílené zmatlance pseudokomediálního rázu. Tentokrát s ještě větší haldou popkulturních odkazů.

Liga to byla krátká, rychle rozhodnutá a já byl líný psát příběhy, takže jich není tolik. Vlastně je jich dost málo.


2. věk, 2. den

Byl pošmourný večer kdesi v paralelním světe zvaném Los Angeles. Osmdesátá léta byla v plném proudu. Najednou se zahřmělo. Někde ve městě na jednom nejmenovaném místě se spustil šílený rej splašených blesků. Co následovalo dál by rozhodně stálo za to zfilmovat do nějaké kultovní scifárny. Když blesky zmizely, zjevil se v podivné podřepové poloze nahý temný elf. Všechny svaly jeho těla jen tančily. Pouze ty obličejové stály bez hnutí. Tady bych jen podotknul, že jestli to někdy někdo natočí, mohl by to hrát nějaký rakouský nabušený bijec... třeba já nevím... Falco?
Temný elf zastříhal ušima a jal se vyhledat něco motorkářského na sebe. Nezapomněl ani na stylové sluneční brýle, které měly chránit jeho citlivá očíčka před hvězdným třpytem. Poté, co ukradl pár dopravních prostředků, které musel pro svou nadváhu často střídat, vydal se za svým cílem.

S brokovnicí v pugetu a stylovým výrazem ve tváři nakráčel do obchoďáku, vytahal za ucho mladého Dark elfa a se slovy: "Pojď se mnou, jestli chceš žit," ho popadl. Nic nepomohla Dark elfova hláška: "Ty debile, to je až ve druhým díle!" a už utíkali před policistou v obrovským náklaďáku, kterýmu evidentně toho rána trochu vytekly nervy. Když zachránil mladého budoucího spasitele a tyrana a představil se jako Chrastič, zanechal ho osudu. Zaměřil se totiž na likvidaci tajemného mstitele s tváří béčkového záporáka.

No jo, ale kdo je tím robotickým zlosynem, který chce mladého, hákovému kříži holdujícího, Edu Darkelfa sprovodit ze světa? Adeptů máme tentokrát šestnáct a každý jeden z nich vypadá nebezpečnějí než jiný. Naposled se ho pokusil zabít Fénix, ale nebodceňujme ani Hobita. Takže bacha pánové, Arnieho levná kopie se blíží a neoddechne si, dokud vás nezabije.

 

2. věk, 5. den

Vůdce tlupy banditů dlouho rozrušeně žvýkal. Pak si odplivnul. Spolu s hnědými, téměř až dočerna zbarvenými slinami, opustila jeho ústa i oslizlá hrouda tabáku. Hobití vynález, který ale ti prťaví zabedněnci kouřili, si on upravil dle svého. Žvýkací tabák mu byl příjemnější. Bylo to drsné, bylo to frayerské, bylo to IN, jak by řekl, kdyby nebyl zabedněncem a to slovo znal.

"Všude samý zasraný barbaři..." On sic původem rovněž plemene barbarského, byl zkulturněnou formou své rasy. A protože za svůj krátký život už přečetl takové študované kapacity, jako Cicerouna, Aristrotla a Hérgotkleita, označoval slovem barbar nikoliv příslušníky oné rasy, nýbrž jakoukoliv formu života kulturně-aliančním životem nepoznamenanou. O to horší bylo, že tu skřetí a skurutí sebranku nemohl z nařízení samotného mil.a.II ani profackovat. Né, on se musel soustředit na posly a blbý zelenohobití záškodníky, co prý se jim snažili zmařit tolik kýžené ovládnutí světa.

No jo, ale jak to má asi provést, když nikoho takového jaktěživ nepotkal? A přece se mu donesly zprávy, že blízko na východě žije Zelený zmetek. Chvíli mu trvalo, než jeho bleší mozek pobral, že jde o posla, a ne o někoho z takzvaných GH. Ale není se co divit.
O to víc ho teď štvalo, že nemá do koho zapíchnout svůj obouruční meč. Jeho nejnovější úkol zněl: ekonomická a magická podpora druhů ve zbrani. Zjednodušeně to znamenalo: "Seď na prdeli, plať daně a natoč remake Zaříkávače koní." No a Robert Redford nikde.

"Proklatej mil.o, proklatý poslové, proklatý neutrálové... takhle nikdy nebudu slavnej a Laxinátor o mě nenapíše už ani čárku. Grr!" Byl na dně. Vyhlídky na slávu v nedohlednu, nové kraje s naditými pokladnicemi v nedosažnu a znásilňovat mohl už jen ty ženský, který jednou znásilnil. Jen toho chlastu bylo všude dost.
A tak, milé děti, skončil příběh barbara Frayera, kterýžto se nikdy nestal slavným a já už se o něm po celý věk nadále ani slovem nezmínil.

 

2. věk, 6. den

"Donášková službáááá," řval malý buřtík na skútru. Oblečen byl v přiléhavé (možná až moc) zelinkavé uniformě donáškové služby GH a spol.. Prohnal se kolem PinHeada, širokým obloukem obkroužil nevrlého dědka Sephirotha a po sesednutí opatrným krokem překročil zmítajícího se dědkem otráveného Rosomáka, který tou dodělával uprostřed příjezdové cesty. Jakmile se za budoucí zdechlinu dostal, začal poskakovat jako Karkulka na výletě a prozpěvoval si u toho: "Rosomáčí zóómbíí, rosomáčí zóómbíí, co nám asi póvíí..."
Zombí na to nic neřekla. Malý pihatý klučík se konečně dostal ke svému zákazníkovi.

Úctivě prošel kolem soch medůz, golemů a gargoylů, vylekán skřehotáním Gargíska, skutečného gargoyla na řetězu u boudy (jaktože na brance nebylo varování Pozor, zlý démon? ), dál pádil, co mu nohy stačily a poté, co jej lehce porouchaná brána čistých skutků, zářící stěna modré mlhy, pustila až k vysoké věži ze slonoviny, mohl zabušit starým mosazným klepadlem na dveřích věže. Ne, nebydlela tam Dětská císařovna a létající pes Falco, nýbrž mocný mág Monk.cz.

Monk vyšel ven jen tak v županu, napůl rozhalen. Na tom, že se po domě i před ním potuloval zcela nekryt, měli zásluhu jeho sousedé mrzout Sephiroth a punkáč sedgar. Ne, jaký má tohle smysl a význam vám říkat nebudu, hrajou to přeci jen i děti.

Malý hobit opatrně přistoupil k mágovi. "Zvláštní dodávka od známé firmy Laxinátor inc.."
"Ale já si nic neobjednal."
"To nevadí, objednávka je od jistého pana Frayera. On to dokonce i platí."
"Á, tak to je jiná," mručel si pod plnovousem Monk.cz, který už o známém pisálkovi slyšel a doufal, že snad dosatne balíček nejbalíčkovatější. Svůj zbeletrizovaný životopis, první výtisk podepsaný autorem... "To by bylo něco." Mnich se smál a smál se i při podepisování převzetí zásiky.

Ve chvíli, kdy magický brk, volně píšící po papíře, aniž by jej vedla něčí ruka, vepsal poslední linku signatury, mladý hobit ukročil o tři kroky zpět. Pak se rozeběhnul a hlavičkoval nebohého mága do čéšky. Za chvíli se otřesený poslíček oklepal a se slovy: "Poděkuj Frayerovi" vyběhnul na ulici, nasednul na skútr a odjel za dalším zákazníkem.

Kdopak jím asi bude?

 

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů