Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Zlomky Blábolské, list třetí

2.12. 2013 Autor Laxinátor Komentáře Komentáře (0) Kategorie Dění v ligách Hodnocení 0.00 Přečteno x944

První věk ve 2A. Konečně mělo být komentářů hodně, ale jaksi to nevyšlo. Tentokrát nemám ani výmluvu, jen jsem se na to vykašlal. I tak jich mám ale nejvíc, co jsem kdy měl.

Nečekejte klasické příběhy ve stylu Sira Robina, nýbrž pološílené zmatlance pseudokomediálního rázu. Tentokrát s o něco menší haldou popkulturních odkazů. 


1. věk, 4. den

Za Rajem Ahtenem přispěchal udýchaný mladík. V očích měl zděšení.
Hochovi mohlo být tak šestnáct let a byl u nekromantů na vyučení. Jediný problém byl, že v něm jeho pán nevycítil ani špetku Síly. Raj, starší a ošklivější bráška Imperátora Palpatina, kterého - chudáčka malého - jeho bratr zavrhnul a nahradil nějakým divným chraptivým týpkem v obleku z recyklovaných víček od pet lahví (asi projekt Víčka pro Vaderíčka), si tak z mládence udělal holku pro všechno. No a mezi to všechno patřilo i přinášení zpráv. Špatných zpráv. Proto se vůbec nesmál, když k němu jeho slouha přiklusal.

"P-p-p-pane," začal nesměle. Přísný pohled zeleně zakalených očí (a to Rajovi jeho žena několikrát říkala, že s tím zeleným zákalem má zajít k očaři...) ale posla osmělil, a tak spustil: "Pane, mám pro vás příšernou zprávu." Odmlčel se, aby nechal svá slova působit.

A opravdu, velký nekromant se vzpřímil na svém kostěném trůnu a zpozorněl. Příšerné zprávy byly tím nejhorším druhém špatných zpráv. Hořší byly snad už jen odpolední zprávy na Nově. "Pokračuj," vyzval vystrašeného posla chraplavě, načež zaklel a vzal si pastilku proti kašli.

"SkyNet, pane... oni... oni mají Arnolda."
Neznělo to tak špatně, jak to zpočátku vypadalo.
"No a? " odpověděl hlasem zvonově čistého hrtanu Raj,
Mladík se zarazil. Jeho pán to evidentně nechápal...
"No, víte, mám na mysli TOHO Arnolda... a mají dokonce dva, když se to tak vezme."
Raj stále nechápal.
"To znamená," vydechl posel, "že nejste tím největším frajerem v lize!"
"Cože? !"
"Ano, je to tak... a navíc se Arnold nechal slyšet, že prý už nežere k snídani jen Zelený hobity, ale taky Černý odpadlíky... a protože GH nejsou nikde k dostání, asi půjde po nás..."

Majestátní postava pána Renegádů se zvedla do vší své úctyhodné shrbenosti. Temná kápě mu ladně splývala po těle a zahalovala tak všechny křivky, po nichž toužily odpadlické fanynky jako po slevě u Prady. Jeho svítivý pohled propaloval všechny v místnosti. Snad propaloval i místnost samotnou, jak napověděl náhle spuštěný požární hlásič. Raj Ahten na něj ale nedal.
Není snad ani nutno říkat, co následovalo. Anebo je? Ano, správně, byla to bitka.

1. věk, Dnivo šesté

Ententýky dva špalíky, SkyNet vylít z elektriky a Renegádi se utrhli z řetězu, natloukl si třeba Banán.

Předražený kus ovoce, nad nímž se urputně stahovala Noční mračna, se modlil, cárem slupky se křžujíc od bubáka až ke šťopce, aby Zátka, ač z agresivní dermatologicky zcela nepřijatelné pryže, nepovolila a on nebyl rozmačkán Belegurem, dívným cosi, na co ani nelze vymyslet pošahaný ekvivalent. Banánové püré totiž je nehorázná sračka, a on se sračkou být rozhodně necítil. Nebo se snad na případný střet s oním skurutiskem těšil? Koneckonců banán má mnoho bojových využití. Zákeřně kluzkou slupkou na podlaze počínaje a imitací pistole konče...

"Hmm," zamumlal si sám pro sebe sluník, když přečetl první odstavec dnešního komentu, "banán politej karamelem, mňam!" Vůbec mu v tu chvíli nevadilo, že strom, na kterém se v tu chvíli slunil, už notnou chvíli ohryzává bobr.

"Co to u všech Titaniců a Avatarů ten Laxinátor zase splácal? " vytočeně zanadával Točník, zatímco jeho nabručený šéf s rozdvojenou osobností už dávno žhavil drát, aby do minulosti poslal jiného -átora s úkolem zabít komentátorovu matku dřív, než ten stihne založit Tragédii šestého dne, církev mnohem horší, než jsou Adventisté toho sedmého. A tak dvě přeroslé bratrské muskulatury vybavené potřebnou dávkou výbušniny vyrazily.

"Yenn ho nechte, ať si kecá," zaznělo naopak na druhé straně barikády. "Kdo to řekl? !" vypěnil při těch slovech skuroGurth a dodal: "Jen se podívejte, co to udělalo s chudákem Bubble f*ckem. Bublá nám spokojka jak divej, ale dneska se mu z toho traumatu klepe ruka a všechna magie praská jak kdyby byla z náhradní náplně, nebo nedej bože z J.A.R.u!"

Na své si přišli i ti třetí (teda první). Jeden z nich byl po přečtení komentáře k lize tak zmatený, že se se slovy: "Horst do domu, Bůh do domu" nakvartýroval ke svému barbarskému sousedovi. To vše doplnil antikapitalistickou hláškou: "Dollar VEN!" Div se smíchy (očividně si myslel, jak se mu jeho vtip povedl) nesvalil na Mastera of the s*it, který v nedaleké Medvědí pevnosti pokládal kabel, že by i grizzli záviděl.

BAR-BAR (mimochodem jedna hospoda poblíž mého studentského bydliště) HUHUH z toho šoku zvládnul maximálně říct své jméno, a to ještě jen pozpátku. I když tady se experti neshodují, jestli jeho primitivní mozek nebyl náhodou deformován už od narození a já tak na tom nenesu sebemenší vinu.

Mezitím se ale hrdinná výprava SkyNetu dostala až do minuosti a na druhý pokus se jí podařilo mě zlikvidovat. To jsem byl ale ještě malý trpaslík, takže si to už nepamatuju. Jen vím, že nad mým tělem kroužili Havr... teda supi.

No, to by bylo pro dnešní surově realistický koment vše. Snad jen na závěr podlézavě doplním všechny, co se mi sem dnes nevešli. A to ať už z důvodu nezajímavých jmen nebo prostě jen proto, že se mi nelíbí.
BlackDaemon3, Alkonebor, chesstik, Daver... no a samozřejmě hvězda minulého komentu, Rajská Anténa.

 

1. věk, 7. den

Rozhodnutý věk či důvod k paktování? Těžko rozhodnout, proto to nechám na vás a radši spachtím nějaký příběh k zajímavé události dneška.

Daver, temný elf ještě temnější zástavy, paradoxně bojující proti temnotě, sám vedl frontální útok. "Na ztéééč!" řval z plných plic a máchal nad hlavou svým pověstným palcátem Paní Daverovou. Legendární zbraň získala své jméno prý kdysi, když byl Daver ještě ženat.
Lady jeho srdce byla totiž pověstná svou vznětlivou povahou. Služebnictvo se vždy radši klidilo z dosahu, když paní domu vletěla do kuchyně jako vichřice. Ne snad, že by byla nadšenou kuchařinkou, to zdaleka ne. Ale vždy, když se s manželem, majordomem, sousedy nebo jen s komornou hádala, ráda používala pádných argumentů v podobě válečku na těsto. Nejednou si chudák Daver odnesl z drobné výměny názorů bouli na hlavě.

Temná elfka jednoho dne dostala opravdu krvežíznivou náladu. Do cesty se jí tehdy připletl potulný rytíř, co byl zrovna na návštěvě. Konkrétně se s Daverem chystali osedlat oře, narazit na sebe sváteční brnění a zajít do oblíbené taverny na menší partičku dřevcového kulečníku. A protože jsou dřevce zbraní jízdní a do hospody se takový kůň nevejde (nehledě na ten svinčík, co by tam udělal), můžeme se jen domýšlet, na čem že to okolo kulečníkového stolu pánové jezdili.

Každopádně se tak stalo, že neohrabaný rytíř přes sklopené hledí přehlédl družku svého druha ve zbrani a narazil do ní, až ji chuděru povalil. To byla voda na manželčin mlýn zášti. Vztek v ní vzkypěl tak náhle, že nebyla s to ani vlétnout do kuchyně pro váleček. Místo toho v mžiku popadla rytíři upadnuvší palcát a pajcla ho jím po palici. Jednou, dvakrát, pak desetkrát, dokud neměl nebohý host místo opřilbené hlavy fazole v konzervě... v rajčatové omáčce.
Tak takhle nějak to bylo, ale o čem, že jsem vám to...? Áno, už vím.

Daver vedl své může rovnou proti nepočetným šikům Zákeřné Arahty, nejmocnější poslice světa. Tentokrát jí ale její zákeřnost nepomohla a ona byla i se svými posluhovači smetena z povrchu zemského. A přece... byl to její duch, který ho v noci téhož dne vzbudil z krásného sna. A vzbudil ho do noční můry skutečnosti. To ona mu totiž s úšklebkem zvěstovala, že i přes jedno vítězství utrpěla jeho říše významných ztrát. Ztrát, ze kterých se možná už nevzpamatuje.

 1. věk, 8. den

"Ta přehradááá na vodstřel," prozpěvoval si bobr a netušil, jak blízko pravdě je.

Ta přehradááá na vodstřel
je dopis promlčený ligy
Ta přehradááá na vodstřel
kam jak vůl jsem se chodil vodklikááát
Ta přehradááá na vodstřel
co vydělat jsem si měl v ní žluťásky
Ta přehradááá na vodstřel
už nebudeš se v jejím stínu koupááát...

"Drž už hubu, ti říkám, ty skřehotale s předkusem!" nasraně po něm vyjela Lady Caramell, velká skurutí operní pěvkyně se španělskými kořeny. Bobr na ni ale nedal a dál si zpíval tu svou.

Ta přehradááá na vodstřel
a na tvý tváři pár věků starý vrásky
chroup chroup
co půvab má už jenom pro starý hrázky
chroup chroup
proč najednou... už se ti vůbec... nechce koupááát.

A tak chudák bobr dojel na hymnu svého národa a na to, že při jejím prozpěvování okusoval sťavnatou břízku. Lady Caramell si druhou sloku vzala jako osobní útok na její pokročilý věk (8 dnů je holt 8 dnů). Frigidní sousedka bez smyslu pro humor (nebo pro kontext) si na pomoc zavolala pár svých nabušených skurutích a barbařích kolegů od baletu a šla si to s chudákem bobříkem, všech skautíků vzorem, vyříkat pěkně postaru. Jak to dopadlo se můžeme všichni přesvědčit ve statistikách i na mapě.

A co Lamky? tu-du-du dudidudu tu-du-du ... mají si kde hrááát?

 

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů