Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Oáza (1/4)

27.1. 2014 Autor Houbařík Pivorád Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x729
Už vás nudí příběhy o chrabrých rytířích, zženštilých elfech, ožralých trpaslících a zkažených skřetech? Přínáším vám sci-fi povídku, ve které na nic takového nenarazíte! Povídka bude rozdělená do čtyř částí.
Doufám, že se vám bude líbit a pokud budete chtít, nechte mi tu nějaký koment (ať kladný či záporný), rád si ho přečtu.

PS: Jelikož se jedná o moji prvotinu, prosím odborné kritiky o schovívavost :D .

Oáza

 1. část

Pomalu přecházel po parkovišti, osvětleném několika pouličními svítilnami, ke svému Superbu. Na chvíli se zastavil vedle kontejneru a rozhlédl se po noční obloze. Potáhl z luxusního doutníku značky Bradley a špaček hodil do koše. Sice díky světelnému smogu neviděl hvězdy, které na obloze hledal, ale to mu vůbec nevadilo. Dnes měl totiž svůj den. Svůj šťastný den! Právě se mu podařilo ujednat životní obchod ve věku dvaceti sedmi let. Zítra se pouze podepíše několik nezbytných papírů a vše bude, jak má být. Investice do výpočetní technologie se začíná vyplácet.
  Prohrábl si svůj čerstvý sestřih tmavých vlasů a pokračoval v chůzi. Přemýšlel, jakým způsobem dnešní úspěch oslaví. Nejspíše zítra půjdou na večeři s Káťou a pak si dopřejí příjemný večer. Cestou k autu se usmíval.
  Došel ke svému vozu, odemkl a nastoupil. Natáhl se po vypínači audio přehrávače, ale zastavil se s myšlenkou, že jeho parádní reproduktory by mohly snadno vynést hudbu až do třetího patra budovy, kde se jednání konalo. Zasmál se nad představou výrazu majitelky společnosti, kdyby slyšela, jak se z auta linou jejímu uchu jistě nelichotivé tóny, a při tom věděla, že právě v tomto autě sedí její hlavní sponzor. Nechal ruku znovu klesnout a raději nastartoval motor.
  Vyjel z parkoviště, a když byl v dostatečné vzdálenost od Northgate Center zapnul kýžený přehrávač. S nastupující melodií zároveň přišlápl i plyn. Jeho satelitní navigace začala okamžitě vysílat poplašný signál: „Překračujete povolenou rychlost! " a tak ji raději vypnul. Bylo půl dvanácté v noci a silnice, nacházející se na periférii města, byla úplně prázdná - co se mohlo stát?
  V kapse mu zazvonil mobil - známé volání telefonu, žádající o přečtení nové SMS. Silnice byla rovná, stále prázdná a jediná zatáčka byla daleko před ním a tak se rozhodl, že si ji přečte hned.

From: Káťa T.

To: Jindra B.

Jsem moc ráda, že to tak dopadlo, doopravdy jsem štěstím bez sebe :-). Už se na tebe moc těším. Doma máš připravenou večeři a bude připravená i postel... :-). Hahaha :-)

  Po přečtení ho napadlo několik posledních myšlenek jeho života. Nebo si to alespoň myslel. První věc, která ho napadla, byla, že má doopravdy neuvěřitelné štěstí. 
  Poté zvedl oči a zjistil, že se proti němu ze zatáčky, která byla nyní vzdálená pouze pár metrů, řítí dvojice reflektorů. Ani nestačil zareagovat a už slyšel zvuk narážejícího kovu na kov. Airbag mu vystřelil do obličeje a mobil vyletěl z ruky. Zápěstí na ruce, kterou držel volat, měl ihned zlomené.
  Druhá myšlenka, která ho napadla, byla, že všechno štěstí musí jednou skončit.
  Zvedl obličej zkřivený bolestí a zjistil, že jeho auto nyní stojí napříč silnicí. Druhý vůz se opodál rozjížděl směrem od nehody.
  Uslyšel houkání policejní sirény.
  Otočil hlavou na druhou stranu a ztuhla mu krev v žilách. Nejspíše se jednalo o nějakého lupiče, kterého pronásledovalo policejní auto, ale to on nevěděl. Jediné co věděl, bylo, že je konec. Nyní se na něj hnal vůz se sirénou, jehož osudem bylo srazit se s dříve naleštěným Superbem, obsahujícím jednoho velice šťastného člověka.
  Poslední věc, která ho napadla a kterou zároveň vyslovil, byla: „Sbohem."
Do Superbu z boku narazila policejní hlídka v místě, kde seděl řidič.
Vteřina bolesti.
Tma.
Ticho.
A poté se rozjasnil tunel se světlem na konci.
„Takže tohle je ta smrt," napadlo ho.
Avšak to světlo nepohasínalo.

Konec 1. části

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů