Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Oáza (2/4)

3.2. 2014 Autor Houbařík Pivorád Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x900
Pokračování sci-fi prvotiny s názvem Oáza. Pokud budete chtít, zanechte komentář.

Oáza 

2. část

Náhle ho zachvátila panika. Pokusil se křičet.
Podařilo se mu pouze zachrčet něco neartikulovaného - bránila mu v tom podivná maska nacházející se na jeho obličeji.
  Nevěděl, proč křičí. Jakoby dávná vzpomínka... Pamatoval si na srážku, která musela být jistě smrtelná, ale připadal si živý. Pokusil se otočit zorničkami a prohlédnout si své okolí. Zjistil, že to co považoval za světlo na konci tunelu, byl otvor před jeho obličejem, umístěný v něčem, co se podobalo rakvi. Otvorem viděl na nějaký druh světla. Pokusil se ho blíže prozkoumat, ale nesnesitelně ho z toho bolely oči. Snažil se pohnout, ale nemohl.
  Začínal být doopravdy vyděšený a neovladatelně se třásl.
„Co se to děje? Kde to sakra jsem?" ptal se sám sebe.
Jarfe Sunliq - jméno mu vytanulo na mysli jako blesk z čistého nebe. Něco mu říkalo že, toto je jeho pravé jméno.

  Náhle se ozval ženský hlas, který jako by vycházel ze stěny: „Vítejte zpět z Oázy."
S udivením zjistil, že přestože se hlas projevoval v angličtině, neměl nejmenší problém mu rozumět. Vlastně měl pocit jako by to byl jeho mateřský jazyk! Jako by se mu odemkl malý zámek v jeho mysli.
  Náhle věděl, že dokáže plynně mluvit anglicky, francouzsky, španělsky a česky. Ale to přece není možné - tyto jazyky se v životě neučil... Nebo se snad mýlí? Jak rozsáhlá je tahle amnézie?
Víko toho, co považoval za rakev, se pomalu nadzvedlo a stěny se propadly níže.  Jakmile se rakev odklopila, začal pociťovat nepříjemný chlad.

  Nacházel se v menší místnosti osvětlené matným světlem umístěným nad kovovými dveřmi. Stěny byly vymalovány šedě, naproti němu se nacházela obrazovka a vedle něj další rakvi podobná věc. Rakev byla umístěná na kovovém podstavci u zdi, na které byly různé menší obrazovky a vycházely z ní hadičky. Zjistil, že sám leží na podobném podstavci.
Dále se v místnosti již nic nenacházelo.
Maska na jeho obličeji ho tlačila na očích, ústech a nosu a proto se jí pokusil sundat, zjistil však, že téměř nedokáže zvednout ruce.
Znovu se ozval hlas: „Nyní se na vás přijde podívat sestra, nebraňte se prosím vykonávaným úkonům."
„Konečně někdo koho se budu moct zeptat co se to tu děje!" pomyslel si. Rozhodl se, že na sestru bude mluvit anglicky.

Dveře se rozestoupily a dovnitř vešla ženská postava v lékařském úboru. Měla světlé vlasy po ramena, mladou, hezky řezanou tvář a štíhlou postavu. Na hrudi měla štítek s nápisem Ely 23. V ruce nesla bílý kufřík.
  „Dobrý den. Ničeho se nebojte, za chvíli budeme u konce." řekla Ely anglicky.
Nahnula se nad něj a začala manipulovat s maskou. Uvolnila pár hadiček a on cítil, jak se mu maska přestala přisávat k obličeji. Když mu jí sundala, uvědomil si, že maska sloužila na zvlhčování očí, úst, nosu a celkově celého obličeje. Také z ní vedla jedna hadička do krku - nechtěl zjišťovat, k čemu měla sloužit.
  Poté mu začala z rukou vypojovat infuze, kterých si všiml až nyní. Při tom pohledu ho čekal další šok. Jeho ruce byly rukama starce!  Byly vyzáblé, svraštělé a podivně zažloutlé. Zbytek jeho těla vypadal stejně tak.
  „Proboha! Jak dlouho jsem tu musel ležet? Nejspíše jsem upadl do kómatu a teď jsem se probudil jako starej dědek!" napadlo ho.
„Prosím vás, sestři, co je dneska za den a jaký je rok?"
Ely, která zrovna vypojovala poslední hadičky, se otočila a podívala se mu do očí.
  „Omlouvám se, ale nesmím poskytovat žádné informace. Zanedlouho vám bude promítnut paměťový soubor, který vám vše objasní. Poté se na vás přijde podívat lidský pracovník - doktor Gredy Raspex."
  Už na začátku měl problém jí poslouchat. Upoutali ho její oči. Dvě děsivé, kovově lesklé čočky, které lehce odráželi světlo z matného zdroje na zdi. Vypadali, jako z vykuchaného fotoaparátu.
Na konci však hrůzou oněměl.
Lidský pracovník! 
Takže ona nebyla člověk! Vše při tom bylo tak realistické... tedy až na ty oči. V jakém prokletém místě se to ocitl? Leží tu jako stařec a ošetřovat ho chodí roboti!
Ely zaklapla svůj kufřík, do kterého předtím vložila masku a hadičky.
 „Děkuji za spolupráci, přeji hezký den, na shledanou." Její pohled ho probodával jako dva nože.
Nezmohl se na odpověď.
Otočila se a opustila místnost.

Ozval se již známý ženský hlas: „ Nyní vám bude promítnut paměťový soubor. Informuje vás o všem, co by vám mohlo pomoci při případných výpadcích paměti, dále o všem, co se přihodilo při vaší nepřítomnosti a nakonec o současném dění."


Konec 2. části

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů