Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Válka o Inger - Díl 2.

25.11. 2013 Autor Sharpthrower Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x869
Do Malerie příchází zpráva o masakru v Ingeru. Jak se velekněz Quintus zachová, pošle více vojáků nebo se pokusí vyjednat mír?

Posel chvátal deštivou nocí po ulici. V ruce držel kovový válec, ve kterém byla zpráva pro velekněze Quinta. Posel byl na doručování takovýchto zpráv zvyklý, nikdy se nevyptával na to, o co jde, ale tentokrát byl skutečně zvědavý. Ten, kdo mu dopis předal vypadal velice rozrušeně a naléhal na něj, aby spěchal. Navíc, když se zeptal na svou odměnu, uslyšel něco o sumě sta zlatých, což byly peníze, které si vydělal za několik týdnů. Posel dorazil lehkým během k bráně do aristokratické čtvrti. Strážní ho zastavili a jeden z nich ho začal prohledávat. 

"Co je v tom kovovým válci?"

"Zpráva pro velekněze."

"Hmm, dobrá, otevřete bránu!" řekl strážný

Brána se pozvolna otevírala a posel vešel do čtvrti plné luxusních domů, všechny byly krásně zdobené a vypadaly daleko lépe, než ty, kolem kterých posel přecházel před chvílí. Některé domy byly dokonce z mramoru, což bylo vzhledem k jeho nedostatku velice neobvyklé a stavba takového domu musela stát spoustu peněz, z čehož posel odhadoval, že patří nějakému rádci. Posel pozvolna doběhnul na kulaté náměstí, kde stál veleknězův dům. Dům byl daleko větší, než ostatní, vlastně vydal za čtyři. Posel prošel kolem kašny, ve které uviděl minci, která měla hodnotu celých dvacet zlatých. Nenápadně ji vylovil a vhodil si ji do měšce. Pak pokračoval ke dveřím. Byly udělané z masivního mahagonového dřeva, což poslovi sice přišlo neobvyklé, ale věděl, že aristokraté spolu rádi soupeří v unikátnosti svých obydlí. Zaklepal na dveře a pak čekal. Za chvíli otevřel dveře sluha.

"Dobrý večer, pane? Mohu vám nějak pomoci?"

"Ano, mám tu dopis pro velekněze."

"Skutečně? Dejte mi ho, já ho pak předám."

"V žádném případě. Jen do veleknězových rukou."

"To by mohl být problém. Momentálně si dává koupel. Pojďte dovnitř a posaďte se, velekněz pak přijde."

Posel si svléknul mokrý kabát, odložil ho na stojan a pak se posadil ke krbu. Ještě nikdy v životě neseděl v lepším křesle.

"Něco k pití, pane?"

"Máte pivo?"

"Bohužel ne, pane."

"Pak tedy nic."

Posel si pomyslel, že na to, jak si Quintus žije by mohl mít doma pivo. Ale nevěnoval tomu pozornost a rozhlížel se po pokoji. Na podlaze ležely kožešiny, po zdech visely obrazy, z nichž největší byl obrovský portrét samotného velekněze. Posel si ho chvíli prohlížel, ale pak vešel do místnosti velekněz. Na obrazu vypadal jinak, než ve skutečnosti. Byl daleko menšího vzrůstu a neměl takové svaly.

"Vidím, že se vám zamlouvá moje křeslo."

"Promiňte, pane, já.."

"To nic, posaďte se. Sluha mi říkal, že pro mě máte zprávu."

"Ano, pane." řekl posel a podal veleknězi válec

Velekněz z něj vytáhnul zprávu, zlomil pečeť a začal si zprávu číst. Když ji přečetl, vypadal velmi znepokojeně. 

"Sluho, přineste mi tři sta zlatých."

Sluha odešel a po pár minutách se vrátil s měšcem a podal ho Quintovi.

"Děkuji, můžete jít." řekl a sluha odešel

"Musím se vás zeptat, máte ponětí, o čem je zpráva, kterou jste mi přinesl?"

"Ne, pane."

"Dám vám na výběr. Buďto vám dám tři sta zlatých, nebo vám řeknu, o čem je."

Posel chvíli váhal a pak se rozhodnul.

"Chtěl bych vědět, co stojí v dopisu."

"Špatná odpověď. Sluho, vyprovoďte posla. Hned."

"A co moje odměna? Slíbili mi sto zlatých."

"Odměnou vám bude ponaučení. Nemáte strkat nos do cizích věcí."

Sluha vyvedl posla ven a prudce za ním zabouchl dveře. Posel klepal zpátky a křičel, že mu nevrátili jeho kabát, ve kterém měl své úspory a bez kterého do deště nemůže. Nikdo neodpovídal a tak se posel schoulil u dveří. Rozhodl se počkat a pak se proplížit dovnitř pro svůj kabát. Počkal necelou půlhodinu a pak bleskurychle odemknul zámek. Pokusil se co nejtišeji otevřít dveře. Ladně se vplížil dovnitř, rozhlédnul se, uviděl svůj kabát a hned ho popadnul. Chtěl odejít, ale pak uviděl měšec, který sluha přinesl Quintovi. Otevřel ho a odpočítal si z něj sto zlatých. Pak ho zavřel a nechal na stole. Z pokoje v patře se začaly ozývat hlasy. Posla opět posedla zvědavost a začal hlasy poslouchat. Byly celkem dva, jeden patřil Quintovi, ale druhý posel nerozpoznal.

"...není možné, vždyť byli trénovaní!"

"Znáš ty divochy, nemají soudnost."

"Ale co uděláme?"

"Pomstíme se. Ráno chci mít ve své pracovně všechny generály a Iuna Alase."

"V kolik hodin?"

"V devět."

Posel dál neposlouchal, ale věděl, že se muselo něco stát v Ingeru. Rychle opustil dům a běžel do hostince, aby se pořádně najedl za své "získané" peníze.

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů