Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Kronika Dosmasova

23.2. 2015 Autor Cvičitel Komentáře Komentáře (0) Kategorie Příběhy Hodnocení 0.00 Přečteno x1134
V poklidném věku, kdy se farmilo až se lány zelenaly, jeden písař na trhu zakoupil staré dokumenty. Zažloutlé listy v bedně od tuřínu zprvu sváděly k použití na zátop, nebýt náhody. V pisárně si obsahu povšiml starší historik, jehož zaujaly zbytky kožených desek. Měly totiž bohatě zdobený hřbet starou řezbářskou technikou. Bohužel jazyk listin byl také starý a tak přišel na řadu jazykozpytec. Společně pak tito dva učenci rozluštili úvodní pasáž. Dokumenty byly ve skutečnosti prastarou kronikou, jejíž autor se jmenoval Dosmas. 
 
Dalším zkoumáním vyšla najevo unikátnost díla, byť pochyby o pravosti u některých převládají. Dosmas totiž vášnivě sbíral staré zkazky o zrodu rozličných království, městských států i panských statků. Postupem času budeme tyto příběhy publikovat, tak jak bude postupovat luštění textů. 

Kdysi žil jistý muž jménem Sam, jemuž se nedařilo. Z početné rodiny on jediný neměl tovaryšský dekret, ba ani zaměstnání. Jeho největší zálibou bylo poslouchání starců, jež sedávali před hospodou a vyprávěli si příběhy o rytířích, dracích a jiných tvorech. Otec ho chvilku v dospělosti trpěl doma, ale pak ho vyhnal, aby šel po vlastních nohách. Sam se líně vlekl krajinou, tu nasbíral lesní plody, tam ukradl něco po vesnicích. Celou tu dobu hořkl a záviděl ostatním, pracovitějším a šťastnějším. Na okraji společnosti se chytil tlupy Skurutů a Skřetů a přepadával s nimi karavany u jižních moří. A protože jeho společníci byli k vodě jak rómové k práci, byl to on, koho napadlo přepadávat i lodě. Na nich se skýtala daleko větší kořist, protože obchodníci věděli o nebezpečné stezce na pobřeží a cennější zboží tudy nepřepravovali.

 Zkrátka, ze Sama se stala korzárská legenda, plenil, potápěl a zapaloval. To obchodníky tak naštvalo, že povolali vojsko a piráty hnali po všech koutech. Sam byl postupně zahnaný zpátky k pobřeží a na konci mu jeho loď potopila galéra jednoho krále. Sam měl pro jednou štěstí, dokázal z lodi prchnout a dostat se na zem. A dokonce po měsíci pronásledování setřásl vojáky a prošel do vnitrozemí. Jeho protřelost brzy dostala příležitost k zisku. Starý král, bezdětný a senilní, uvěřil jeho slovům a adoptoval ho. Je záhadou proč, toliko se v kronice nepíše. Král pak najednou zemřel, ač byl celkem zdráv (až na tu hlavu) a Sam se stal novým vladařem. A protože Sam je takové domácí jméno, změnil si ho na Ar-Rafan. Vládnul se strachem, že ho někdo zabije nebo okrade. S okolními státy přestal udržovat styky, zatvrdil se a zavřel v hradě. Nikdo neví, kdy umřel a proč, a ani to není podstatné.  

Zvláštní bylo, že po smrti se jeho duch začal zjevovat různě po zemi. Většinou nic nedělal, jen tak pozoroval. Až jednou přišlo do země cizí vojsko. Domácí se neuměli bránit a rychle byli potlačováni. Až u samotného hradu se v obklíčení objevil duch Samův. Vojáci se ho nebáli, vždyť nikdy nikomu nic neudělal, jenže pak nastalo inferno. Duch zrudnul a vyrostl, šlehali z něj plameny a řval jak stádo trolů. Vyděšení vojáci neměli čím ducha zahnat, takže se s děsem rozprchli pryč. Obyvatelé na počest této události nazvali zem Ar-rafan a věřili, že je duch vždy ochrání.


 Asi si říkáte, o kterouže zem vlastně jde. Také nám to vrtalo hlavama a po rozboru cesty úprku z lodi jsme došli k závěru, že jde o Arratan. Zem za Loděnicí a Jižním přístavem, pod Kamenným úvozem. Hrad je již nenávratně pryč, jméno zkomolené a na kopci je jen prastarý kříž z nezřetelným nápisem. Ar-ratan.

Hodnocení článku: Hodnocení 0.00, Hodnotilo 0 uživatelů