Site menu:

Aktuálně:

Zprávy z Dark Elfa»


Nejlepší online hra: Dark Elf

Sjednocení Armád Mocného Sarduka velikého, část II.

9.6. 2006 Autor Thurguras Komentáře Komentáře (16) Kategorie Příběhy Hodnocení 10.00 Přečteno x1322

Tábor byl v plné práci skřeti vykopávali hluboké zákopy a vytvářeli předprsně hlavně kolem velitelských stanů a stanů šamanů, kolem kterých stavěli jako roj žihadel dokola naostřené kůly. Skuruti a Trolové i obři nosili, stavěli, i čistili prostranství. Sardukovo vojsko se hodlalo zde v dolině po vítězné bitvě utábořit. První věc jakou Sarduk rozkázal bylo vykopat dvacet metrů hluboké jámy a šest metrů široké ve kterých se měli spálit všichni padlí na bojišti, aby se zabránilo šíření nemocí a epidemií. Hned další věcí jež začala téměř naráz s spalováním mrtvol bylo vykácení a vyklizení velkých ploch pro stavbu stanů pevnůstek a velkých ohništ v budoucím táboře. Do čirého ruchu stavby tábora dorazila velká kolona zásobovacích vozů spolu s vlčí jízdou jež je doprovázela. Sarduk vše sledoval ze svého velkého pavilonu zatímco mu stavěli jeho vlastní stan na vyvýšeném prostranství.


Vrchní velitel osobních sluhů Sarduka se nervozně rozhlédl zda je vše jak má být. Zdálo se tak ohromný stan byl postaven do země byly vsazeny dlaždice, přes které byly nataženy tlusté koberce stěny byly spevněny aby se plachtovina ani nehnula i při silnějším větru celý komplech byl rozdělen do pěti místností, jak měl pán rád, plánovací místnost, lůžko, místnost na stravování, soukromá místnost a přijímací hala. Šéf sluhů si oddychl, že je vše na svém místě stejně tak i jídlo na jednom ze stolů v Sardukově komplexu. Už i okolo byl postaven třímetrový val jež obcházelo několik jednotek vždy po pěti členech a vždy tak aby jedna viděla na záda té druhé.I šamani dokončili zaříkadla a kouzla jež chránila Sardukův stan před jakýmkoliv magickým útokem a kolem Sardukova stanu bylo postaveno a čtyři stovky stanů jeho železných panterů, elitních válečníků jež ho fanaticky následovali. Stavení Táboru se protáhlo až hluboko do večera a než byli dokončeny všechny úpravy blížilo se svítání. Sarduk nechal vyhlásit třídenní odpočinek, po němž bude následovat další tažení. Pouze stopaře, rychlonohé jednotky a jízdu poslal, aby pobyla prchající nepřátele.

Sarduk se opřel ve svém vyřezávaném křesle a rozepnul si majestátní zbroj. Říhl a zachechtal se, u nohou mu ležel celý svět, a to doslova v podobě mapy, kterou získal v trpasličím městě, při této vzpomínce si promnul tvář nyní zohavenou ukrutnou ranou trpasličí kouzelné sekery , jež nedávala šanci k uzdravení rány. Sarduk se rozmrzele rozhlédl po stanu, kde je pomyslel si, Když se náhle jakoby odnikud před ním vynořila ze stínů vysoká přes dva metry ale neuvěřitelně štíhlá postava celá zahalené v dlouhém plášti s kápí. Postava promluvila syčivým hlasem ,,Ssssarduku, chceme vidět zzzda plníšššš slib jimž jsi se zavázal“ načež Sarduk odpověděl ,,dostaneš co chceš čaroději, ale až to budu mít v držení, kniha kouzel mistra Uhlatva v trpasličím městě ani v ruinách Smaragdové doliny nebyla musí tedy být někde v císařství. Mohu počítat s tvými kouzli?“ štíhlá postava znovu promluvila ,,dobrááá tedy čekej mne u hraniční pevnosti v Tor Xartu“ Sarduk se na něho zděšeně podíval ,, to nemůžeš myslet vážně je tam magická škola! Jsou tam tucty mágů, tu pevnost nedobiji!“ ale námitky Sarduka vysoká postava přerušila ledabylým mávnutím ruky ,,není se čeho obávat mí bratři příjdou se mnou. S těmito slovy zmizel ve stínech, které by přísahal sarduk neviděl dokud postava neodešla.

Kantrialstraz vešel do ohromné jeskyně. Chvíli mu trvalo než došel do nižších pater, kde konečně našel koho hledal ohromného černého draka ,,můj pane“ zasyčela hubená postava vysokého čaroděje a uklonila se hluboko ,, Mám zprávy“. Černý drak zvedl obrovitou hlavu a podíval se na malou postavičku před sebou ,,Kantrialstrazi, co to má být? Okamžitě se změn, víš že nesnáším, když se můj rod potupuje takovouto podobou. ,,Jak si přejete pane“ odpověděl dotázaný a změnil se ve velkého ,ale stále proti černému draku malého draka s modrými šupinami. ,, A nyní mluv“ pravil černý drak a vypustil dým z nosu. Modrý drak naklonil hlavu na stranu a vše co se dozvěděl vypověděl. ,,Vida,vida“ odfrkl si černý ,,tak přece jenom se nám bude Sarduk ještě hodit, nu což na velení při útoku na tvrz magiků je slabý sám jeho velení převezmu“ ,,jak si přejete největší“ odpověděl modrý a s těmito slovy odletěl z jeskyně. Chvíli na to černý opět tentokrát sám v jeskyni promluvil ,,vida, vida a co udělám s vámi“ pravil při pohledu do tůně v níž se zrcadlily tři tváře. ,,Vy jediní mi můžete vzdorovat, tak hluboko jsem snad neklesl abych se nechal zabít elfem, člověkem a vyvržencem z rodu draků“ zasmál se černá drak Arkat-or erk Narlet . Tento svět bude můj… a nic mne nezastaví, ani vy ne.





Sjednocení armád mocného Sarduka velikého, část I.


Ašnak se znovu rozhlédl. Nikde neviděl hrozbu. Žádný skurut ani jiný skřet tu nebyli… zdálo se mu to divné, ale co to je jejich problém. Rychle přeběhl úzkou cestičku k okraji římsy, kde ležela mrtvola zvířete. Odřezal použitelné časti a chystal se odejít, když jeho pozornost upoutalo něco, co už z velké dálky odráželo ranní světlo. Po asi dvaceti minutovém sledování si Ašnak uvědomil že se blíží ozbrojená kolona a zkušeným zrakem dlouholetého velitele skřetích stopařů odhadl velikost. Blížilo se k jeho vesnici nejméně tři sta skřetu museli mít těžké zbroje to už dokázal Ašnak rozeznat stejně jako jejich rychlý pohyb … buď to byli skuruti nebo skřeti na vlcích. Dlouho se nezdržoval a rozběhl se do vesnice varovat ostatní…

Ašnak stál vedle vůdce své vesnice, když se přiblížila skupina skurutů vedená ohromným skurutem s krásnou zbrojí v čele. Ašnak odhadl zbroj na práci trpasličích otroků, kteří byli zajati v několika dolech kovárnách krále Čaroděje.

Skurutí kolona zastavila jejich vůdce sesedl a se sůpěním došel před Ašnaka a kmeta vesnice Ugrka. Prohlédl si je a po chvíli ticha vyštěkl ,,podrobíš se mi ty skřetí svinko a tvoji vojáci se připojí k mé armádě“  chvíli bylo ticho než odpověděl Ugrk ,,my… jsme svobodní skřeti …. Ty nejsi náš pán, nemůžeš nám rozkazovat!“  s těmi slovy se otočil chtěje odejít do své chýše. Neznámí skurut chvíli stál, pak zařval vytrhl zahnutou šavli z pochvy a usekl nic netušícímu Ugrkovi hlavu popadl ji, zvedl vysoko do vzduchu a zařval ,,Každý kdo se bude protivit vůli mého a vašeho pána Sarduka skončí takto vy skřetí nicky je vám to jasné?!!“ a na dodání síly jeho slov skurutí jednotka zvedla zbraně a jednohlasně zařvala ,,Sarduk Veliký, náš pán!“

O týden později...

Ašnak byl zařazen do  předních výzvědných jednotek sjednotitele Sarduka.

Mnoho vesnic a pevnůstek dopadlo hůř než Ašnakova. Některé byly srovnány se zemí a jejich obyvatelé za zpupnost nabodáni na kůly nebo přikováni na skalách.

Vojsko Sraduka rostlo v ohromném měřítku a zanedlouho dosáhlo mnoha desítek tisíc hlav ve zbrani. Ašnak viděl Sarduka pouze jednou když osobně přijel přes pevnost trolů a v souboji zabil jejich náčelníka a tím je donutil, aby se k němu přidali. Nyní byl vytyčen cíl válečné výpravy samotná největší pevnost trpaslíků Thungard vestavěnou přímo do ohromných železných hor.

Když se Sardukovo vojsko rozvinulo před velkou trpasličí pevností nikdo nevěřil až na fanatické skurutí velitele že pevnost padne a ani po celodenních útocích se nezdálo že je pevnost dobytelná. Ovšem večer šamani upředli temná kouzla jež zakryla hvězdy i měsíc a tak se údolí ponořilo do tmy nebot bylo skřetům a skurutům zakázáno zapalovat táborové ohně aby netvořili terč pro trpasličí katapulty a střelce. Tehdy, akorát mělo začít svítat se ozval rámus a pukání kamene od hlavní brány Thungardu a po chvíli se dokonce jedno křídlo tlusté dva metry a pobíjené kovem kvůli pevnosti a pružnosti vyvalilo ven a zůstal otvor do pevnosti, který se za chvíli ucpal masou těl Sardukových vojáků. I když byla obrana prolomena trpaslíci se nevzdávali. Neustále tvrdě bojovali skrývali se a pobíjeli spousty nepřátel avšak ohromná početní převaha skřeto-skurutí armády nemohl už být zastavena po dobytí pevnosti zůstala pouze galerie trpasličích králů nedobyta a zde se také ukrýval sám Thurmil král trpaslíků ve své nádherné a podle některých i nezničitelné zbroji. Zde byl vyzván Sarduk na souboj a vládu nad Thungardem zde Sarduk přišel o levé oko a skončil s roztrženou levou tváří a vyraženými zuby, ale zde také zasadil trpasličímu králi ránu jenž pro něj byla osudná a tak zvítězil a Thungard byl dobyt. Sarduk okamžitě vyhlásil další směr tažení a to Akvitánské království za řekou Aliou. Ještě týž den vyrazili a Sarduk v nádherném pojízdném pavilonu ošetřován tuctem felčarů se svoji armádou. Ašnak byl , společně s dalšími zvědy vyslán napřed. Sám přemýšlel zda si jim podaří porazit i akvitánii a přilehlou říši Telnedra.

 

Původ ARngulské války

Bylo to tehdy šest let po válce mezi Valrijskými šlechtici lidu Naor a trpasličími pány Thungardu. Pět let po znovuobnovení čarodějné fakulty v přebudovaném městě Ghulhand. Tři roky po nástupu nového císaře Arelnra svého jména třetího rodu Anderzhijů třicátého třetího a čtyřicátého panovníka prastaré říše Telnedra.
Rok po založení svatého řádu Rohatých rytířů. Dva měsíce po svatbě Císaře Arelnra sedmnáctiletého s dva a třicetiletou neplodnou dcerou Akvitánského krále Hardumase II . Měsíc po oslavách jara. Dva týdny po sjednocení skřeto-skurutí armády Sardukem velikým. Dva dny po pádu nejslavnější trpasličí pevnosti Thungardu. Den po překročení ohromné armády Sarduka přes veletok Aliu.
Tehdy stála vojska lidí a elfů vedle sebe proti hrozbě strašné a ohromné Sardukovi legie. Stáli vedle sebe jak elfové tak lidé a na pomoc jim přispěchali i svobodné barbarské kmeny stejně tak zbylí trpaslíci, kteří se stihli zachránit po pádu svých měst. Sešikování stáli zde ve Smaragdové dolině. Elfové se svými luky, trpaslíci s nabroušenýma sekerami, lidé seřazeni v pevném šiku , gardy vojáků barbarské útočné skupiny i rytířstvo a čarodějové. Ti všichni tam byli. Tehdy se vyvalila ohromná armáda mužů vyprávěli o tisících těl hrnoucích se bezhlavě do doliny pod sjednocená vojska. O stovkách šípů, které vylétly z luků a kuší elfů, lidí a barbarů a také o stovkách a tisících jenž padli k zemi pod šípy. Také mluvili o tom jak se nepřítele dostali na dostřel svých zbraní a jak jejich střely zatměly slunce a pak přišla smrt. Mluvili o tom jak ještě dvakrát bylo zastíněno slunce střelami než se armády střetly. A dál už mluvili málo. Říkali, jak bylo najednou pět skurutů na muže a třikrát tolik skřetů. Říkali jak se obránci statečně drželi. Také říkali jak skřetí šamani vyvolali mlhu do které se skryla vlčí jízda. Mluvili také o záložní jednotce střelců která po chvíli už nebyla. Říkali také jak se náhle řady obránců daly na útěk a každý prchal. Pěšky nebo na koni.. každý utíkal na západ, kde mělo čekat čerstvé vojsko mladého císaře. Chytřejší prchali lesem ti hloupí po přeplněných cestách a za nimi spěchaly rychlonohé úderné jednotky skurutů vlčí jezdci a stopaři. A za nimi široce roztažené pochodovalo vojsko mocného Sarduka.

Jak ale tento příběh skončil to nikdo neví neboť nezůstal nikdo kdo by o tom vyprávěl novým generacím. Jedni tvrdili, že vojsko Sarduka pozřela země ve zlosti z jeho surovosti , jiní že se skřeti po pobití mnoha lidí a jiných ras vrátili do hor a vyhynuli. Kde je pravda, to se zatím nedovíme snad se najde spis, který kronikáři rozluští a snad i ne.

Zapsal samozvaný kronikář Thurguras

Hodnocení článku: Hodnocení 10.00, Hodnotilo 2 uživatelů